Polka je společenský
tanec ve dvoučtvrtečním taktu, který vznikl okolo roku
1830 v Čechách. Tančí se v párech
dokola kolem sálu či tanečního parketu, jeho výhodou je kombinování kroků z podobných tanců a množství tanečních figur.
Příběh jejího vzniku popsal v knize
Jak se kdy v Čechách tancovalo Čeněk Zíbrt, kulturní historik, folklorista a etnograf, profesor
Karlovy univerzity. Podle něj polku vymyslela
Anna Chadimová, když si jednou jen tak pozpěvovala a tančila na dvoře ve statku v
Kostelci nad Labem, kde sloužila. Učitel
Josef Neruda zapsal melodii do not, služka naučila místní chasu kroky, a polka se záhy dostala do
Prahy. Podle jiných verzí se ale populární tanec vyvinul z polských lyrických písní, takzvaných
krakováčků, a jméno
polka mu dali studenti, sympatizující s polským povstáním roku 1830.
Polka se rychle šířila a záhy se hrála a tančila po celé
Evropě. Traduje se, že v
Paříži ji představil
Jan Raab, baletní mistr
Stavovského divadla, ve
Vídni poprvé zazněla na jednom z plesů díky sboru pražských ostrostřelců, a do
Prahy si dokonce přijel pro inspiraci pro skladby v rytmu polky hudební skladatel
Johann Strauss. Polky skládal také
Bedřich Smetana, žádná však popularitou nepřekonala tu nejznámější,
Modřanskou polku od
Jaromíra Vejvody, známou pod názvem
Škoda lásky.
Polka je poměrně snadná a v
tanečních kurzech patří k nejoblíbenějším tancům. Je také jedním ze základních tanců v
balfolku, kdy lidé tančí spontánně, pro radost z tance, bez velkých příprav a kostýmů, na současnou muziku a jen pro zábavu.