Úvod > Aktuality > Staroměstský orloj má už šest set šest let
Staroměstský orloj má už šest set šest let
"> ">
Památky

Staroměstský orloj má už šest set šest let

  • Vydáno14. října 2016
První doložená písemná zmínka o Staroměstském orloji je z 9. října 1410. Dlouhou dobu se mělo za to, že vzešel z řemeslné dílny mistra Hanuše v roce 1490. Až teprve v období 1959 až 1962 nalezli nezávisle na sobě historici Zdeněk Horský a Stanislav Macháček vzájemně se podporující archiválie, které v roce 1963 interpretoval Z. Horský tak, že z nich rok 1410 vyplývá.
OrlojStaroměstský orloj je součástí jižní stěny Staroměstské radnice v Praze. Zhotovil jej roku 1410 Mikuláš z Kadaně (pravděpodobně za účasti mistra Pražské univerzity Jana Ondřejů, zv. Šindela). Známá pověst o mistru Hanušovi, který pražský orloj sestrojil a poté mu byly vypíchnuty oči, aby nikde nemohl vytvořit podobné dílo, se nezakládá na pravdě. Faktem je, že koncem 15. století mistr Hanuš, historiky identifikován jako hodinář Jan Růže, orloj opravil – uvedl jej znovu do chodu. O tom, že by ho radní nechali za odměnu oslepit, není nic známo. Další slavná jména, která se s výzdobou orloje pojí, jsou Petr Parléř – respektive jeho dílna, která se postarala o sochy kolem ciferníku, a Josef Mánes, autor kalendářní desky z druhé půlky 19. století (odhaleno 1866). Od roku 1566 je stroj plně mechanizovaný, do té doby bylo potřeba kalendářní desku denně posouvat ručně. K zajímavostem orloje patří také, že ciferníky s minutovými rafičkami přibyly k věžnímu mechanismu až později. Vznikly totiž až při velké opravě (1864 – 66), zajímavostí je, že nejdříve byly
prosvětlovány plynem, koncem století pak elektřinou.

Orloj se pak zastavil v roce 1787 a podle radních měl skončit ve starém železe, ale přesto byl částečně
byl opraven. Definitivně se zastavil roku 1824 a tehdy ho již nikdo nedokázal opravit a bylo rozhodnuto o jeho likvidaci. Vše ale nakonec dobře dopadlo, když se přeci jenom našel hodinář, který dokázal složitý mechanismus oživit. Zásluhu na tom měl Ludvík Hainz, který měl svou dílnu na malé hodiny přímo naproti orloji a na jeho neutěšený stav se roky díval. Byl ale radní města a z jeho iniciativy a především z rozhodnutí magistrátu, se mohla uskutečnit v letech 1864 až 1866 tzv. velká oprava a rekonstrukce. Poté se stal správcem orloje a jeho syn L. Hainz II. zavedl výrobu věžních hodin.
 

Orloj za války a po ní

Orloj a radniceNa konci 2. světové války, 8. května 1945 byl Staroměstský orloj velmi poškozen. Astronomický ciferník byl prostřelen, pokroucený zvířetník visel na zbytku své osy, stříška orloje byla zcela rozpadlá a levá strana výzdoby, včetně figur Marnivce a Lakomce byla úplně zničená. Při útoku na Staroměstskou radnici nacisté použili také zápalné střely, což znamenalo těžké poškození uvnitř komory orloje. Stroj orloje byl rozebrán a na dvoukoláku odvezen do dílny firmy Hainz v Praze – Holešovicích. Zcela zničená byla také kopie Kalendária.

ApoštolovéVzhledem k tomu, že byly zničeny dřevěné figurky apoštolů, objevil se mimo jiné také názor, že by vnější výzdoba orloje a jeho pohyblivá část měla být koncipována úplně nově. Vojtěch Sucharda, autor nových figurek apoštolů, původně zamýšlel zcela jinou, moderní vnější figurální výzdobu. Měla být také pohyblivá ve všech třech úrovních, které chtěl realizovat.

Tato výzdoba měla například zpodobňovat Chrona, boha času či Amorka s lukem a šípem. Dále zde měla být představena různá řemesla a činnosti např. pradlena, krejčí, švec, truhlář, zedník, architekt aj. Tyto figurky neměly být dřevěné, nýbrž kovové, polychromované, aby mohly dobře odolávat změnám počasí. Orloj měl být podle tohoto návrhu také nasvícen výrazným neonovým světlem.

Sucharda měl k sochám na orloji dlouholetý vztah, protože je již dříve restauroval. V poválečné euforii chtěl změnit úplně všechno, včetně rozmnožení apoštolů o Krista a Jidáše. A tak mohla mít Praha, dříve než Olomouc, „veselou podívanou“ v duchu socialistického realizmu, kdyby nebylo již v roce 1946 zásadního odporu městského archiváře Václava Vojtíška, který tyto návrhy dokázal zvrátit. Sucharda však toto rozhodnutí těžce nesl až do konce života.

Nové dřevěné figurky apoštolů, přizpůsobené předválečnému stavu, jsou provedeny z lipového dřeva. Po válce bylo kvalitního a vyschlého řezbářského dřeva velmi málo. Lidé však posílali pro tento účel z celé republiky dřevo rádi a zadarmo. Novou kopii kalendářní desky Josefa Mánesa vytvořil po 2. světové válce malíř Bohumír Číla (1885–1957).
 

Víte, že...? aneb zajímavá fakta o orloji

OrlojDefilé apoštolů můžete vidět pouze od 9:00 do 21:00 hod. (v létě do 22 hodin).

Staroměstský orloj nezobrazuje tzv. letní čas. Byl sice učiněn pokus přizpůsobit chod orloje letnímu času, ale po několika měsících se ukázalo, že je zobrazování času nepřesné.

Na orloji je zobrazena jen jedna hvězda, a to naše Slunce. Znamení na zvěrokruhu nepředstavují
souhvězdí, přesně řečeno představují, ale jejich polohu
před dvěma tisíci léty
, když se koncipovala ptolemaiovská astrologie. Pokud by měl orloj ukazovat skutečné pohyby se Sluncem uprostřed, tak by musel vypadat úplně jinak a nemohl by ukazovat to, co dnes umí. Planetární orloje sice existují, ale ty jsou zcela jiné konstrukce.

Kalendářní deska orloje se otáčí ve směru hodinových ručiček, a proto pořadí psaní kalendáře jde opačným směrem (proto, že den vyznačuje pevný ukazatel).

Obvod kalendária je rozdělen na 365 dnů a každý den se posunuje vždy o půlnoci. Pokud je přestupný rok, pak kolo zůstane jednu noc bez pohybu. Není to však, jak by se dalo předpokládat, 28. února, nýbrž již 24. února.

Zajímavou částí Kalendária je cisioján. Pochází ze 16. století a je psán česky. Na jeho zapsání v 19. století měl velký podíl Karel Jaromír Erben. Je to vlastně mnemotechnická pomůcka k zapamatování hlavních svátků světců a světic v daném měsíci kalendáře. Další podivuhodností je o to, že ten, co je napsán na orloji (B. Číla, 1948) se výrazně liší od originální Mánesovy desky (1866), která je uložena v Muzeu hl. m. Prahy. Doufejme, že se v roce 2018 na
orloj vrátí původní Mánesova verze.

Od roku 1948 je zvonící a bicí stroj nastaven na celé hodiny středoevropského času. Čas staročeský, který ukazuje tzv. čtyřiadvacetník, byl opět uveden do chodu teprve v roce 1957.

Figurky apoštolů se staly prvně součástí orloje pravděpodobně v polovině 17. století. Byly snad připojeny při opravě v roce 1659. Barokní figurky byly odstraněny roku 1948 a nahrazeny Suchardovými. Od roku 1976 jsou všechny figurky na Staroměstském orloji kopiemi. Originály se nacházejí v Muzeu hlavního města Prahy.

Figurka kokrhajícího kohouta je na orloji teprve od roku 1882, kdy byla při opravě firmou Hainz zhotovena. Poprvé byla spuštěna 31. prosince 1882. Spolu s mechanickým kohoutem byly vytvořeny i píšťaly s měchem pro napodobení kohoutího kokrhání. Dnes už také opět mává křídly, díky rekonstrukci orlojníka Petra Skály.

OrlojMikuláš z Kadaně byl za svoji práci náležitě odměněn. Byl mu listem purkmistra přiznán nárok na dům u Havelské brány, 3000 grošů hotovosti, což byla velmi vysoká odměna, pravidelný roční plat ve výši 600 grošů a záruky na majetek i pro dědice. Tímto listem ale stopy po Mikuláši z Kadaně mizí, nejsou známy ani jeho jiné hodiny.

Staroměstský orloj má také svou kopii. Najdete ji v exotickém Soulu v Jižní Koreji. Uprostřed moderní městské zástavby tu stojí replika celé radnice i s věrným a funkčním modelem hodinového stroje. Jedná se však vlastně o jakési dekorace, řízené moderními hodinami (orloj je totiž vždy konstruován s ohledem na pohyb nebeských těles vzhledem k danému místu). To ve Staré Bystrici
na Slovensku
je např. oblast noci vyznačena správně, protože město je o 1 stupeň zeměpisné šířky jižněji, než Praha. Ostatně ho stavěla hodinářská firma z Prahy.
Pražský orloj – jediný na světě měří babylonský a staročeský čas

Pražský orloj – jediný na světě měří babylonský a staročeský čas

Astronomický orloj, geniální přístroj, který po celá staletí ukazuje nejen čas a datum, ale i polohu Slunce, fáze Měsíce, astronomické cykly a svátky křesťanského kalendáře. Technický zázrak, který již dlouhých 600 let udivuje doslova celý svět.

Staroměstská radnice v Praze – prohlídka historických prostor i orloje

Staroměstská radnice v Praze – prohlídka historických prostor i orloje

Historické sály s cennými malbami, gotická kaple s pohledem na figury apoštolů, gotická věž s vyhlídkou, orloj i románsko-gotické podzemí radnice s náznakovou historickou expozicí, to vše se skrývá ve Staroměstské radnici.