Rádi byste navštívili Moravu, ale tlačí vás čas? Poradíme vám, která místa můžete poznat během jediného dne. Tentokrát vám představíme Olomouc, hanáckou metropoli, jejíž prohlídku lze zvládnout za několik hodin, ale může se protáhnout i na celý den – záleží jen na vás. Rozhodně byste však neměli vynechat Sloup Nejsvětější Trojice, radnici s unikátním dělnickým orlojem, krásné olomoucké kašny, mauzoleum biskupů nebo Pevnost poznání.

Klenotem města je
32 m vysoký barokní sloup Nejsvětější Trojice, zapsaný na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, který více než 250 let zdobí
Horní náměstí. Sloup
měří 32 metrů a v jeho spodní části se nachází kaple. Sochařskou výzdobu tvoří 18 soch světců, 12 figur světlonošů, 12 reliéfů s polopostavami apoštolů, dále sousoší Nanebevzetí Panny Marie umístěné ve střední části sloupu a vrcholové sousoší Nejsvětější Trojice. Obě sousoší jsou
měděná a pozlacená. Jednotlivé
figury v nadživotní velikosti zahalují odlehčené a vzdušné drapérie. Pozlacená replika
dělové koule připomíná, že sloup byl (čtyři roky po svém dokončení)
několikrát zasažen pruskými děly během obléhání roku 1758. Olomoučtí se vydali v procesí žádat pruského generála, aby jeho vojáci na monument nestříleli.
Generál James Keith jejich
přání vyhověl, a tak byl sloup dalších škod ušetřen.
Sloupy byly chápany jako
ztělesnění modlitby za ochranu proti morovým epidemiím, proto byl také ten olomoucký postaven v letech 1716-1754 (epidemie se hanácké metropoli nevyhnula v letech 1713-1715). Původcem, autorem i mecenášem byl architekt
Václav Render. Po jeho smrti na sloupu pracovala řada dalších lokálních umělců, z nichž nejvýznamnější byl sochař Ondřej Zahner, který vytvořil z pískovce jedenadvacet soch v nadživotní velikosti.
Sousoší bylo posvěceno v roce 1754, i za účasti
císařovny Marie Terezie.
Co se skrývá uvnitř sloupu?

Uvnitř sloupu je
malá kaple s reliéfy znázorňujícími
Kainovu oběť části své úrody,
Ábelovu oběť prvorozených jehňat,
Noeho první zápalnou oběť po potopě,
Abrahámovu oběť Izáka a jehněte a
Ježíšovu smrt na kříži. V pozadí tohoto reliéfu lze vidět města Jeruzalém a
Olomouc. V minulosti se v kapli konaly bohoslužby, z důvodů miniaturního prostoru byl v kapli
jen kázající kněz, věřící stáli venku okolo sloupu. Díky zvláštní konstrukci oken ve sloupu a akustice bylo knězovo kázání slyšet na velké části náměstí. Pod jednou z desek podlahy je ukrytý
tajný otvor, který ústí do chodby, která vede vně bývalé olomoucké pevnosti. Interiér sloupu je přístupný od dubna do září.
Svým rozsahem i hojnou sochařskou výzdobou se sloup řadí mezi
nejvýznamnější evropská díla svého druhu a je vůbec největším seskupením barokních soch v rámci jedné skulptury ve střední Evropě. Na Seznam světového kulturního dědictví
UNESCO zapsán v roce 2000.
Olomoucký orloj - místo svatých proletáři

Původně gotická, později renesančně upravená
radnice s vyhlídkovou věží a orlojem stojí takřka v těsném sousedství Sloupu. K výrazné změně orloje dala podnět událost z konce 2. světové války, kdy podobně jako v
Praze byl poškozen střelbou.
Škody se týkaly především fasády a bočních fresek, ostatní části, jako planetárium, číselníky, figury, zvonkohra a především strojní část orloje zůstala naštěstí neporušena. Z doporučení památkového ústavu v
Brně z roku 1946 mělo být ale vytvořeno "
dílo zcela nové a v duchu současné doby".
V letech
1947–1955 tak vzniklo opravdu unikátní dílo
podle návrhu Karla Svolinského, který navrhoval mozaiky (pro celkovou plochu 100 m
2 byly vyrobeny 4 miliony různobarevných skleněných dílků) a j
eho manželky Marie, která vytvořila pohyblivé figurky. Je to snad jediný orloj na světě, který vzdává hold chemikovi a různým
dělnickým profesím, ale v duchu tradic neopomíjí ani
folklórní Jízdu králů a Průvod královniček. Alegorie dvanácti měsíců a různé detaily svým neobvyklým pojetím budí nepřetržitý zájem domácích i zahraničních turistů.

Až 75 cm vysoké pohyblivé figurky z lipového dřeva zobrazují
tkadlenu,
řezníka,
bednáře,
matku s dítětem,
úředníka, sportovce -
diskaře,
selku,
kováře,
zahradníka,
házenkářku,
kopáče a zedníka. Orloj odehraje tři lidové písně: "Za Náměšťó na kopečko", "Daleká, šeroká je cesta po Holomóc", "Vrbe se nám zelenajó". Celá produkce je završena skřípavým zvukem zakokrhání kohouta, který několikrát zamává křídly. Produkce je k vidění
denně v pravé poledne.
Historické "zbytky" starého orloje si můžete prohlédnout ve
Vlastivědném muzeu v Olomouci. Jedná se především o
Fabriciovu planisféru z roku 1575 (který je s průměrem 146 cm jeden z největších dochovaných astrolábů na světě). Čtyři samostatné kvadranty jsou z pozlaceného měděného plechu a na povrchu jsou vyryty
astronomické údaje, na obvodu pak
roční kalendářní stupnice s 365 a čtvrt dílkem, včetně svátků. Vyznačeny jsou také obratníky, polohy mezi nimi v podobě jemných kruhů a nejvýraznější hvězdy na obloze. V sestavě bylo také
pohyblivé Slunce a Měsíc s fázemi.
Kašny, kostely i Pevnost poznání

Téměř na každém kroku v historickém centru města můžete obdivovat
soubor kašen, inspirovaných příběhy antické mytologie. Na Horním náměstí najdete hned tři, a to kašnu bájného zakladatele města Olomouce
Caesara, Herkulovu kašnu a novodobou
kašnu Arionovu. Dolní náměstí zdobí kašna
Jupiterova a nejstarší olomoucká kašna Neptunova z roku 1683, v ulici 8. května stojí
Merkurova kašna a na náměstí Republiky
kašna Tritonů.
Z
duchovních památek byste neměli vynechat
kostel sv. Mořice s vyhlídkovou věží, chrám sv. Michala a především
katedrálu sv. Václava s
mauzoleem slavných biskupů, součást národní kulturní památky
Přemyslovský hrad. V jejím těsném sousedství navštivte
Arcidiecézní muzeum, jehož součástí je vzácný
románský biskupský palác, spojený s počátky olomouckého biskupství v 11. století.
S dětmi byste neměli minout
Pevnost poznání, což je první interaktivní muzeum popularizace vědy na střední Moravě. Sídlí v areálu Korunní pevnůstky a patří do kategorie tzv. science center, poskytujících neformální prostředí pro
hravé objevování přírodních a společenských jevů. Jednotlivé expozice se věnují například vodě, světlu a tmě, nechybí ani vědecké dílny a digitální planetárium.