
Expozice v
Podskalské celnici na Výtoni seznámí zájemce mimo jiné s původním účelem stavby – místem vybírání cla z dřeva připlaveného do
Prahy. Clo se v časech středověku vybíralo v naturální formě, tj. z vorů se "
vytínala"
část klád, později bylo převedeno na peněžní podobu a poplatek náležel
Novému Městu pražskému, což dodnes připomíná i
štukový novoměstský znak nad vchodem do
celnice. Vytínání klád dodnes připomíná místní název
Výtoň.
Podskalská celnice zároveň představuje
poslední připomínku starého Podskalí, dnes zcela přeměněné pražské čtvrti na břehu
Vltavy, jejíž domky, charakteristické dřevařské ohrady i vorové přístavy musely ustoupit moderní výstavbě na konci 19. a počátkem 20. století. Podskalí se rozkládalo na pravém břehu
Vltavy, mezi dnešním
Jiráskovým a
Železničním mostem. Její existence byla úzce spjata s plavením dřeva a životem na řece a starými řemesly "lidí od vody".
Život plavců, obchodníků s dřívím, dřevařů, pískařů, ledařů dalších dělníků a řemeslníků je naštěstí plasticky zachycen na nemalém množství fotografií, případně kreseb, s nimiž se návštěvník může v
celnici seznámit, stejně tak jako
s nástroji používanými podskalskými řemeslníky.
Po stopách zaniklého Podskalí

Podskalí je oblast na břehu
Vltavy. Kdysi vesnice, později součást
Nového Města pražského. Název
Podskalí pochází od
skály, na níž dnes stojí Emauzský klášter, zvaný též
Na Slovanech. Další verze se přiklání k názoru, že šlo o skálu vyšehradskou. Podskalí sahá zhruba od
železničního mostu až po někdejší Šítkovské mlýny (dnes
Mánes). Tradičním zaměstnáním obyvatel Podskalí bylo
plavení dřeva a
obchod se dřevem i další práce, které s řekou souvisely, jako
ledování a
pískaření,
rybaření a
prodej ryb. Podskalí mělo dvě dlouhé ulice souběžné s řekou a příčné krátké uličky, které se postupně vyvinuly z cestiček mezi domy, zahradami a ohradami s dřívím. Platilo pravidlo, že pouze ten obyvatel Podskalí, k jehož domu náležel současně kus břehu, mohl provozovat plaveckou živnost.
Plavecké domy byly v Podskalí
největší a nejvýstavnější a nejvíce jich bylo postaveno v asi 900 m dlouhé Podskalské ulici, která měla vlastně jen jednu stranu, neboť druhou tvořil břeh řeky. Za jejich zadním průčelím se zahradou a dvorem, stávaly drobné domy řemeslníků a dělníků. Přes ulici směrem k řece ještě patřily k plaveckým domům ohrady s rampou pro vytahování klád z vody.

Po staletí byl zdejší život spjat s řekou, avšak počátkem 20. století se Podskalí začalo
proměňovat v důsledku
rušení dřevařských ohrad, výstavby
nábřeží a
boření staré zástavby v rámci tzv. asanace (“ozdravění“ města). Nejprve zanikla část Podskalí v okolí Moráně (1876-1878), když se stavěl
Palackého most.
Asanace pokračovala o mezi lety
1904 až 1914. Poslední ranou byla megalomanská úprava prostoru pod
Emauzy (1924), při níž byla zbořena poslední skupinka domů
původní Podskalské třídy. Dodnes z celého Podskalí zbyl jen
kostelík sv. Trojice v ulici Trojické a budova bývalé
celnice na Výtoni.

Udělejte si
procházku po stopách dnes
zaniklého Podskalí – trasa vás provede po stopách historie i života v této zajímavé části
Prahy 2. Začít můžete u
Podskalské celnice a poté se projdete ulicemi bývalého Podskalí, až na Palackého náměstí. Od
celnice se vydejte k
Vyšehradskému mlýnu –
bývalý vodní Kapitulní mlýn stával na potoce Botič. Jeho pozůstatky se dochovaly v domě č.p. 254 a spolu s ním jsou chráněny jako nemovitá kulturní památka České republiky. Dům
U tří božích bojovníků v Plavecké ulici má základy v 18. století, průčelí je ale výsledkem úprav mezi světovými válkami. Své označení dům získal podle trojice bust historických osobností, umístěných na fasádě. Jak vypadal
pravý Podskalák uvidíte v
Ladově ulici, kde stojí na nároží dvou domů socha Podskaláka. Nárožní dům Trojická 4 ukrývá na své fasádě
reliéf přibližující
práci plavců. Spatříte dvojici mužů se sekerou, pilou a lanem, jak odcházejí od své rodiny za prací. V nedaleké Trojické ulici se nachází jeden z podskalských reliktů –
kostelík sv. Trojice, původně gotický, poté barokně přestavěný. V ulici Vyšehradská půjdete okolo fary u sv. Jana Nepomuckého na Skalce a odbočit můžete i k
Emauzům, do ulice
Na Slovanech. Zpět k řece se dostanete z ulice
Na Moráni, která vás dovede k Palackému náměstí. K
Podskalské celnici se pak vraťte po
Rašínově nábřeží, kde funguje nejen
přívoz Podskalí-Smíchov, ale také unikátní památka, tzv.
limnigraf, který měří průtok vody v řece.
Podskalská celnice na Výtoni nabízí pohled na historii života 'lidí od vody' v Praze a expozici tradic a řemesel v zaniklém Podskalí.
Lidé od vody byli voráři, dřevaři, pískaři a ledaři, kteří žili a pracovali v zaniklém pražském Podskalí.
Podskalská celnice sloužila k vybírání cla z dřeva, které bylo připlavováno do Prahy po Vltavě.
V expozici můžete vidět předměty a fotografie ilustrující život na Vltavě, stará řemesla a dějiny zaniklého Podskalí.
Podskalí se nacházelo na pravém břehu řeky Vltavy, mezi Jiráskovým a Železničním mostem v Praze.
V tomto období došlo k rušení dřevařských ohrad, nábřežní výstavby a demolici staré zástavby jako součást asanace, což způsobilo transformaci celé čtvrti.
Obyvatelé Podskalí se tradičně věnovali plavení dřeva, obchodu s dřevem, ledování, pískaření a rybaření.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.