Etiketa a společenská pravidla: návštěva restaurace a jak odcházet s úsměvem

Pravidla dobrého chování čili etiketa není vynález moderní doby. Vznikla už na starověkých panovnických dvorech a postupně ovládla Evropu. Dodržováním etikety člověk dává najevo, že ví, co se sluší a co by se naopak dělat nemělo. Slušným chováním předcházíte konfliktům, ale zároveň můžete běžnou návštěvu restaurace povýšit na skutečný společenský zážitek. Ponořte se proto s Kudy z nudy do víru drobných zdvořilostí, pravidel stolování a správného chování v restauracích, a pak s námi můžete vyrazit prozkoumávat kompletní nabídku gurmánské turistiky!
 

Jak se správně chovat v restauraci?

Kdo vchází do restaurace první? Ačkoliv ženy mají téměř podle všech pravidel etikety přednost, při vcházení do restaurace to neplatí. Muž by měl vždy vcházet i vycházet jako první. Pravidlo vzniklo kvůli tomu, že muž měl zajistit bezpečí partnerky a zkontrolovat situaci dřív, než ji uvede do místnosti.

Kde sedí žena? Podle etikety se usadí na pohodlnější místo, ideálně tak, aby měla výhled do místnosti a za zády zeď, případně výhled na vstupní dveře nebo okno.

Právě tak platí, že když se k číšníkovi nebo číšnici budete chovat s úctou a respektem, odrazí se to na kvalitě služeb i vzájemné spokojenosti. Mezi základní pravidla patří pozdrav, prosba, poděkování a neskákání do řeči. Právě tak byste neměli pokládat lokty na stůl, nicméně i Ladislav Špaček, odborník na etiketu a bývalý mluvčí prezidenta republiky uznává, že dodržování pravidel není striktní. Opření loktů o stůl sice je dle etikety mimo rámec restauračního chování, ale lze je použít ve volné chvíli mimo samotné stolování.
 

Držení příborů

Pravidla etikety stolování v restauracích jsou v posledních desetiletích ležérnější a uvolněnější než dřív, některé věci ale přesto platí dál. Ladislav Špaček například při návštěvám českých restaurací vypozoroval, že 95 procent lidí špatně drží příbor. „Příbor držíme svrchním držením. Rukojeti jsou ukryty v dlani, příbor musí mířit do talíře a ukazováčkem vyvíjíme tlak na hroty. Vidličky míří dolů. Tento způsob, kterým se jí všude v kulturním světě, je u nás pořád menšinový," popisuje Špaček správné držení příborů.

Než dojde na příbory, musíte si vybrat z jídelního lístku. I k němu se váže několik zvyklostí. Je k dispozici pouze jeden jídelní lístek? Nejprve si vybírá žena. Pokud jsme pozváni, nevybíráme si nejdražší ani nejlevnější jídlo, ale držíme se cenového středu.
 

Etiketa na stole: od příborů k jídelnímu lístku

Etiketa stolování se vztahuje na příbory i sklenice. Pokud je vaše menu složené z několika chodů, nejjednodušší pravidlo stolování říká, že se nejprve používají ty nejvzdálenější příbory od talíře a postupně pak postupujete směrem k němu.

Položením příboru také beze slov prozrazujete, že jste s jídlem skončili anebo ještě budete pokračovat. Když složíte příbor k době, dáváte obsluze najevo, že může talíř odnést. Pokud si chcete pouze dát pauzu a talíř nechat na stole, položte příbor na talíř – z jedné strany vidličku, z druhé nůž.

Signál obsluze můžete dát i ubrouskem: během jídla se pokládá na klín, složený napůl se záhybem směrem k pasu, a tam by měl zůstat po celou dobu. Pokud odcházíte od stolu, položte ubrousek na židli nebo nalevo od talíře jako signál pro obsluhu, že se vrátíte. Když položíte ubrousek na stůl, znamená to konec jídla. Látkový ubrousek samozřejmě neodkládejte do talíře!
 

Co se nesmí dělat v restauraci?

Už se vám stalo, že si vás obsluha delší dobu nevšímala? Možná vám to přijde líto, ale etiketa zakazuje jakékoliv pískání, volání, luskání prsty nebo tleskání. Právě tak je neslušné srkání, mlaskání a smrkání při jídle. Tabu je i mluvení s plnými ústy, používání párátka nebo foukání na sousto napíchnuté na vidličce nebo do horké polévky, aby zchladla.

Ani v restauraci nepouštíte mobil z ruky? Etiketa ovšem velí nechat vypnutý telefon v kapse či tašce a věnovat se společnosti. Na stůl nepatří ani kabelky, tašky, peněženky, sluneční brýle nebo aktovky.

Dalším problémům se můžete vyhnout jednoduše: neobjednávejte si jídla, u kterých se etiketa dodržuje jen těžko anebo si nevíte rady. Platí to třeba pro maso s kostí, špagety, zelňačku nebo cibulačku. Jezte pomalu, odkrajujte si jen malá sousta a žvýkejte se zavřenými ústy. Problém může způsobit i tak obyčejná věc jako krajíček chleba nebo pečivo. Jednotlivá sousta se neodkrajují ani neukusují, ale ulamují, a po jednom zvolna vkládají do úst. Výjimkou jsou koblížky, koláče nebo topinky. Právě tak není vhodné mačkat brambory do šťávy anebo vynechat nůž a jíst pouze vidličkou – a to dokonce ani salát, servírovaný k jídlu jako příloha.

Také další pravidla se snadno porušují: například ze skleničky byste měli pít pokaždé ze stejného místa. Základním návykem je také používání ubrousku mezi každým soustem a následným použitím sklenice. Kávu, čaj a další nápoje míchejte tak, aby se lžička nedotkla stěny šálku. Zkrátka od vašeho stolu by nemělo být slyšet jediné cinknutí!
 

Luxusní podniky

Čím je luxusnější a prestižnější restaurace, tím důležitější je dodržování etikety. Patří k ní i dress code: čím exkluzivnější podnik chcete navštívit, tím lépe byste se měli obléct. Do nejvyhlášenějších restaurací, například podniků oceněných michelinskou hvězdou, se hodí stejné oblečení jako do divadla. Máte rezervaci a zdrželi jste se? Pokud víte, že přijedete pozdě, zavolejte předem.
 

Jak se vyhnout nespokojenosti a konfliktům?

• Vybírejte restaurace, na které máte dobré reference od svých známých.
• Věřte svým instinktům: pokud restaurace na první pohled vypadá solidně, personál je sympatický a prostředí je upravené a čisté, je velká pravděpodobnost, že budete se službami spokojeni. Naopak když jsou stoly špinavé, z kuchyně jsou cítit nepříjemné pachy a v restauraci je zakouřeno, rovnou se otočte a jděte jinam.
• Poznávacím znamením dobré hospody pro nás v neznámém prostředí je obsazenost. V podniku zejícím prázdnotou vás sice asi obslouží rychle, ale nepřítomnost jiných hostů může signalizovat nekvalitní služby, nízký odbyt a riziko méně čerstvých pokrmů.
• Pečlivě čtěte jídelní lístek. Někdy výsledná cena pokrmu závisí na konkrétní hmotnosti porce, například u ryb, někdy je uvedená cena za množstevní jednotku, třeba za jeden decilitr džusu. Z jídelního lístku by mělo být zřejmé, jsou-li přílohy a obloha započítány v ceně nebo se objednávají a účtují jako samostatné položky.
• Na složení pokrmů a další detaily se ptejte při objednávání jídel, pak už bude pozdě.
• Pokud nejste se službami spokojení, máte důvod i právo vymáhat nápravu. Záleží především na nás, zákaznících, co si k nám personál zařízení služeb dovolí, lépe řečeno, co jim dovolíme my. Je-li pokrm nekvalitní (například nedopečené maso, rozvařené brambory, spálené jídlo, nedodržená velikost porce, záměna pokrmu), je třeba reklamaci provést okamžitě. Můžete žádat o nápravu, pokud je možná, o výměnu porce, anebo o slevu.
• Na slevu nemáte nárok, pokud žádáte menší porci nebo změnu složení pokrmu, která není uvedena v jídelním lístku. Poloviční porce neznamená automaticky poloviční cenu, protože ne všechny náklady na její výrobu jsou poloviční. Úspora nákladů se týká pouze surovin, nikoliv práce kuchaře a podobně.

 
Informace o projektu Ochutnejte Česko s CzechSpecials a přehled certifikovaných restaurací najdete také na webu Kudy z nudy. Další informace a rady k ochraně spotřebitele najdete na webu Sdružení na ochranu spotřebitelů spotrebitele.info a na spotrebitel.cz.