Pátrání po příběhu slavného
dramatu Maryša bratří Mrštíků vede do
Těšan na
jižní Moravě. S
Kudy z nudy se sem můžete vypravit do malebné
historické kovárny, o kterou pečuje
Technické muzeum v Brně. Traduje se, že když se
Alois Mrštík (1861–1925) do Těšan přistěhoval jako pomocný učitel, zamiloval se do místní krásné dívky. Ta však byla z bohaté rodiny a dvoření chudého pana učitele odmítla. On z ní pak ve svém dramatu udělal legendární travičku.
Skutečnost ale byla jiná.
Alois Mrštík skutečně na místní dvoutřídce učil, a to v letech 1886 až 1887. O dívce ze statku, která měla ráda chalupnického synka, ale lakotní rodiče ji dotlačili do sňatku s ovdovělým mlynářem, se dozvěděl od očitých svědků v hospodách v
Těšanech a v sousedních
Borkovanech. Společně se svým bratrem
Vilémem Mrštíkem (1863–1912) usilovně pátrali po dalších podrobnostech a vyzpovídali lidi, kteří příběh znali. Nebylo to těžké, historka dosud byla v živé paměti, protože se odehrála před několika lety a její očití svědci dosud žili.
Originální a opravdová Maryša
Bratři Mrštíkové si přáli, aby
drama Maryša bylo silné, originální a opravdové. Síla Maryši byla především v charakterech a ve vykreslení prostředí a společenských vztahů. Bohatí se nemohou smířit s chudými, mladí lidé se žení a vdávají ne z lásky, nýbrž proto, aby rozmnožili majetek a spojili grunt s gruntem, a pokud si chlapec a děvče nejsou společensky rovni, každá velká láska musí zaniknout.
Děj tragédie nesou především
čtyři hlavní postavy. Je to především
Maryša, která se brání, ale neubrání domluvenému sňatku, a poslechne rodiče, i když ví, že to bude
„život k utopení“. Nechce porušit vesnický mrav a když už musí být nešťastná, nechce být navíc ještě špatná. Maryša nikdy nepřestává milovat druhého hlavního hrdinu dramatu, chudého, odvážného, prudkého a paličatého
Francka, který se chce pomstít všemocným a nadutým bohatým sedlákům. Čtyřlístek uzavírá dvojice sedláků,
Maryšin otec Lízal a
mlynář Vávra, kteří se vzájemně napalují, ostouzejí a soudí. Vávra je navíc ve hře vykreslen jako násilník, který si Maryšu nebere z lásky, ale proto, aby mu sloužila, a bije ji. Maryša je v manželství nešťastná, utéct si však netroufne, a když její muž vyhrožuje, že Francka zabije, rozhodne se k zoufalému činu a manžela otráví jedem v kávě. Právě z konce dramatu pochází slavný dialog:
Vávra: (míchá lžičkou kávu a usrkne) Od koho je káva?
Maryša: Od žida.
Vávra: A proč ne ze spolku?
Maryša: Měli zavříno.
Vávra: Tahle je ztuchlá, nebo co. (kávu vypije)
…
Žena: Děvčico neščasná – tys jé otrávila!?
Maryša: Otrávila.
Autoři hru sepsali jako
realistické drama z vesnického života, jehož námět je původní a pravdivý. Jenže v té pravdě vězí háček: příběh nešťastné a vynucené lásky Mrštíkovi přibarvili a ti, do jejichž životů zasáhl, jim to nikdy neodpustili.
Jak to tedy bylo doopravdy: Maryša se jmenovala
Marie Horáková a podle tehdejších zvyků jí rodiče domluvili sňatek s vdovcem
Felixem Turkem. Byl o patnáct let starší, ale výborný a vážený hospodář se třemi osiřelými dětmi. Maryša prý před svatbou několik dnů proplakala, ale nakonec se
6. června 1888 za Felixe Turka provdala. Jestli si myslela na jiného, byly to patrně jen hospodské řeči. Jisté je, že Turkovi spolu žili téměř čtyřicet let a vychovali spoustu dalších dětí. Společně jsou pochováni na hřbitově v
Těšanech; na náhrobku je nápis
„Napsáno drama – prožito větší.“
Z náhrobku také zjistíte, že
Turkova první manželka Anna zemřela ve 33 letech, že
Felix Turek (*1852) zemřel v roce 1927 a
Maryša (*1867) v roce 1943. V Těšanech kromě
kovárny a
hrobu na hřbitově dodnes můžete najít domek, kde Maryša vyrůstala a kde naproti stával Turkův grunt.
Mrštíkovi dobře věděli, že realitu vykreslili v horším světle, a tak se za jejich životů Maryša v Těšanech záměrně nehrála. Drama nakonec secvičili Sokolové pod vedením místního učitele až po smrti obou bratrů a hru sehráli přímo na těšanské návsi. Těšanští v tom ale už tehdy měli jasno, stejně jako ti, kteří se na Maryšu jeli podívat dřív do
brněnských divadel: hru jednoduše zhodnotili, že
tak to prostě nebylo.
Divadelní Maryša kdysi…

Cestu na jeviště neměla
Maryša jednoduchou: vedly se debaty, zda venkovští lidé mohou být hrdiny na jevištích divadel, když celé předcházející generace byly zvyklé vídat jen náměty ze vznešené společnosti anebo tklivé měšťanské tragédie. U Maryši navíc vadilo, že hrdinka spáchá zločin, a dokonce se objevil názor, že by autor mohl být podezříván z neúcty k náboženství. Proto také premiéra v
Národním divadle v Praze v roce 1894 nebyla večer, nýbrž v neděli odpoledne. I kvůli hvězdnému obsazení ale hra sklidila velký úspěch. Postavu Lízala hrál
Jindřich Mošna, Francka
Eduard Vojan a první Maryšou byla
Hana Benoniová.
Maryšu znáte i ve filmové podobě: film z roku 1935 režíroval
Josef Rovenský podlé scénáře
Otakara Vávry, Maryšu hrála
Jiřina Štěpničková. Mladší Maryša v podobě televizního filmu byla natočená v roce 1971, a existuje i opera od
E. F. Buriana.
…a Maryša dnes: včil to máte
I když situace mladých dívek na vdávání je jiná než v roce 1894, kdy měla Maryša premiéru, přesto v jejím osudu nacházíme řadu zcela současných okamžiků. Dodnes se proto na divadelní jeviště vrací. Maryša v
Národním divadle v Praze je moderní a atraktivní inscenace, a podle kritiků patří k tomu nejlepšímu, co lze u nás vidět. Pražská Maryša vás chytne za srdce tím, jak se životní prostor hrdinky stále zmenšuje. Lízala hraje
Vladimír Javorský, jeho ženu
Taťjana Medvecká, Maryšu
Pavla Beretová, Vávru
David Prachař a Francka
Matyáš Řezníček.

Po více než dvou dekádách se
Maryša také vrací do
Mahenova divadla v Brně v komorním zpracování v režii oceňovaného režiséra
Doda Gombára. Maryša roku 2025 si neklade za cíl oživovat divadelní zvyklosti devatenáctého století, ale představit současnou dívku, která má ve všem pravdu, jenže jí nikdo nenaslouchá a tím jí – jakoby bez ničího zavinění – všichni zlikvidují život. Maryša nechtěla, Maryšu nutili, Maryša vysvětlovala, Maryše nenaslouchali, Maryša odporovala, Maryšu ponižovali, Maryša se rozhodla: a včil to máte. Jak dovedou rodiče zlámat své vlastní děti? K čemu je život bez možnosti rozhodovat o něm? A jakou cenu je člověk schopen zaplatit, aby se ze špatného života vykoupil? V roli Maryši vystoupí
Zuzana Černá, její rodiče hrají
Michal Bumbálek a
Tereza Groszmannová, Vávru hraje
Tomáš Šulaj a Francka
Jakub Svojanovský.
A co káva?

Maryšu milují i
pražírny a kavárny. Na trhu je například
Káva Maryša – Káva pro věčný klid, balená jako rakvička, káva Maryša s podtitulky Do smrti dobrý, Doživotní láska, Ani smrt nás nerozdělí, Bílá vdova, Černá vdova, Odpočívej v pokoji, Káva ze spolku, káva R.I.P. a další.
Divadelní hru Maryša napsali společně bratři Alois a Vilém Mrštíkovi a premiéru měla v roce 1894 v Národním divadle v Praze.
Drama Maryša je založené na skutečném příběhu vesnické dívky, která byla dotlačena k sňatku s bohatším vdovcem a nakonec svého manžela otrávila.
V Těšanech můžete navštívit historickou kovárnu, která je pečována Technickým muzeem v Brně, a hrob na místním hřbitově.
V tragédii Maryša jsou zobrazeny problémy mezi bohatými a chudými, sňatky z rozumu kvůli majetku a sociální nerovnosti v lásce.
Alois Mrštík se dozvěděl o tragickém příběhu dívky ve vesnici, přičemž další podrobnosti získaval od místních obyvatel společně se svým bratrem Vilémem Mrštíkem.
Hlavní postavy jsou Maryša, Francka, Maryšin otec Lízal a mlynář Vávra. Tyto postavy jsou zapojeny do konfliktů týkajících se moci, lásky a společenského postavení.
Ve skutečnosti se Marie Horáková provdala a žila s Felixem Turkem téměř čtyřicet let, zatímco v dramatu je její příběh tragický a končí vraždou.
Filmové a televizní adaptace přinesly příběh Maryši širšímu publiku a ukázaly různé interpretace tohoto díla, což rozšířilo jeho kulturní dosah.
Na náhrobku je napsáno "Napsáno drama - prožito větší", což odkazuje na to, že skutečný život Marie byl možná dramatický, ale žila dlouhý a plodný život.
Moderní inscenace je považována za jednu z nejlepších, co lze v České republice vidět, a zdůrazňuje jak stále relevantní témata tak emocionální dopad příběhu na současného diváka.