Alois i Vilém Mrštíkové se narodili v
Jimramově na
Vysočině, o patnáct let později než
autor Broučků Jan Karafiát. Jejich tatínek byl chudý švec
Alois Mrštík (1834–1918). V roce 1869 se rodina přestěhovala do
Ostrovačic a o pár let později do
Brna, kde Alois i Vilém studovali: Alois na reálce a učitelském ústavu, Vilém na gymnáziu, které dokončil v
Praze.
Alois se stal učitelem a postupně prošel několika obcemi na
jižní Moravě: učil ve
Starém Lískovci (dnes část
Brna), a jako řádný učitel postupně v
Rakvicích,
Hrušovanech u Brna a v
Těšanech. V roce 1889 byl jmenován správcem školy v
Divákách, kde se usadil a žil až do smrti. S ním tu žil i tatínek a bratr Vilém, který v
Praze zkusil studium práv, ale nedokončil je; víc ho lákalo malířství a literatura. Už jako šestadvacetiletý Prahu opustil a jen občas tam zajížděl z Divák.
Všechna díla obou bratrů vznikla v
Divákách. Alois s manželkou Marií bydleli ve staré škole, Vilém s manželkou Boženou v domku nad školou na návrší. Nad stavením měli besídku a včelín, postavený podle návrhu
Dušana Jurkoviče. Tam také Vilém prožíval opakované duševní krize, stupňované dlouhou nemocí. Nakonec dobrovolně ukončil svůj život uprostřed nedokončeného díla; nebylo mu ještě ani padesát let. Jeho bratr zemřel v únoru 1925 po tyfové nákaze v nemocnici v Brně. V domku v Divákách, v němž rodina Mrštíků žila, je dnes
Památník bratří Mrštíků.
K vrcholům společné tvorby
Viléma a Aloise Mrštíkových patří
divadelní hra Maryša, vrchol českého dramatu 19. století a možná nejlepší české drama vůbec. Premiéru měla v
Národním divadle v Praze v roce 1894. Vilém sám pak proslul autobiografickými romány
Santa Lucia a především
Pohádka máje. Ten se odehrává v okolí
Ostrovačic, v
Podkomorských lesích, kde najdete například
Ríšovu a Helenčinu studánku.
Z literární spolupráce obou bratří vznikla i
kronika moravské dědiny Rok na vsi. Román, který poprvé vyšel v letech 1903–1904, vypráví o životě ve fiktivní
moravské vesničce Habrůvce. V rámci jednoho roku čtenáři poznávají všechno, co prožívají venkovští lidé, dny sváteční i všední, proměny přírody i lidové slavnosti. Z životních příběhů jednotlivých obyvatel vesnice zároveň vyrůstá živý obraz společenských poměrů. I když
Alois Mrštík v předloze v druhém vydání, dva roky po Vilémově smrti, píše, že předlohou pro Habrůvku může být kterákoliv moravská vesnice, je jasné, že hlavním inspiračním zdrojem byly
Diváky a nejedna postava měla předlohu ve skutečnosti.