Novogotická kaple je zasvěcená patronu lovců, svatému Hubertovi – na tomto místě byly zahajovány a ukončovány významné liechtensteinské hony. Pokud však nepatříte k zapáleným obdivovatelům architektury, ani nepoznáte, že se jedná o „neo“ sloh – pískovcové kvádry, ze kterých je kaple postavena, jsou pro autentičnost dokonce opatřeny smyšlenými středověkými kamenickými značkami.

Kaple je trojboká, hrotitými arkádami otevřená stavba, celá vystavěná z bohatě zdobených pískovcových kvádrů. Uprostřed kaple se nachází socha svatého Huberta, stojící na podstavci se sochami andělů.

Jak to vlastně bylo s Hubertem?

Šlechtic Hubert se narodil kolem roku 655 v Akvitánii. Jako každý správný Francouz miloval víno, bujarý život a hlavně ženy. Jistou Florianu si vzal, jenže mu hned při porodu zemřela. Podle legendy pak ještě víc času věnoval bujarému lovu. Až jednou na Velký pátek spatřil jelena, kterému mezi parožím zářil zlatavý kříž. „Proč stále jen hledáš a lovíš zvěř? Je na čase, abys začal hledat Boha!“ pravil červenohnědý sudokopytník a než stačil Hubert napnout tětivu, zmizel za nejbližší jedlí.

Podivný zážitek Huberta poznamenal napořád. Nejprve našel Boha, a pak – aniž by byl použil přestrojení za jelena nebo komukoli rozmlouval hony – získal pro křesťanství většinu obyvatel Arden. Byl biskupem v Maastrichu a Lutychu, ale často vyjížděl za hranice města bydliště, aby svoje „Svá provinění naprav pokáním a smiř se s Bohem!“ šířil dál do světa. Na jedné ze zpátečních cest onemocněl zimnicí a brzy zemřel.

Svatý Hubert je patron myslivců a střelců – však se také u lednicko-valtické kaple konávaly děkovné bohoslužby na ukončení honů. Nejen těm, co zvířata honili, ale i jiným, kteří je „zpracovávali“, světec Hubert fandí: je patronem řezníků a kožešníků. Dále potom matematiků, optiků, kovodělníků a co je nejzajímavější – výrobců matematických přístrojů. Pobožní pověrčiví i pověrčiví pobožní ho vzývají proti pokousání psem, uštknutí a strachu z vody.