Počátkem 20. století přestala Praze stačit kapacita městských hřbitovů nacházejících se na území Žižkova a Vinohrad. Zvažovalo se založení nového velkého obecního hřbitova v Hostivaři a souběžně s ním se projektovalo mnohem menší městské pohřebiště v Ďáblicích.
Projekt hřbitova pražské obce
v Ďáblicích vypracoval zaměstnanec městského stavebního úřadu
Vlastislav Hofmann v roce 1912. Podle tohoto projektu bylo v následujících letech postaveno
kubisticky tvarované torzo zdi hřbitova, vyznačeny jeho cestičky, zbudovány dva polygonální kiosky s působivými stupňovitými střechami a vztyčena trojdílná brána mezi nimi. Na papíře zůstal
návrh velké umrlčí komory, pojatý podobně jako architektura kiosků, na způsob gotických centrálních kaplí, obtočených pilíři. Při vlastní realizaci byl Hofmannův návrh v mnoha ohledech silně zjednodušen, ale přesto vzniklo v Ďáblicích
velmi působivé kubistické dílo, jehož
pochmurný a trochu záhadný charakter dobře vystihoval účel stavby.
Ďáblický hřbitov je rozlohou 29 ha po
Olšanských hřbitovech druhý největší. Je zde uloženo mnoho zemřelých a stále má velké, dosud nevyužívané plochy. Je zde 81
hrobek, 3 203 hrobů, 4 817
urnových hrobů, 696 kolumbárií a
loučky rozptylu. Čestné pohřebiště je umístěno v centru hřbitova, místo posledního odpočinku
barikádníků a zahraničních účastníků války. Centrální plocha s křížem, obklopená zahradní úpravou.
Ďáblický hřbitov je dnes
kulturní památkou, tvořící významný celek kubistické architektury, zapsaný v seznamu nemovitých kulturních památek.