Po ničivém zemětřesení, které zasáhlo Skopji v létě 1963, se jako projev mezinárodní solidarity vzedmula vlna pomoci s obnovou zničeného města. V rámci obnovy města se také rozhodlo o zřízení muzea současného umění a umělci z celého světa darovali svá díla do sbírky muzea.
Sbírku MoCA tak lze vnímat jako časovou kapsli pozdního modernismu napříč železnou oponou, protože sbírka zahrnuje jak díla známých umělců západního kánonu, tak umělců z tehdejšího východního bloku – včetně Československa – a umělců z tehdejšího třetího světa neboli globálního Jihu. Výstava proběhla v roce 2023 v Kunsthalle Vídeň, v NGP se představí v upravené verzi rozšířené hlavně o dary jak československých umělců, tak i dar děl klasické moderny samotné
Národní galerie v Praze.
Čtyři současní umělci a umělkyně a dvě umělecká dua – Jesper Alvaer & Isabela Grosseová (Praha a Kvænangen), Brook Andrew (Medellín a Melbourne), Yane Calovski & Hristina lvanoska (Skopje a Berlín), Siniša Ilić (Bělehrad), Iman lssa (Vídeň a Berlín), a Gülsün Karamustafa (Istanbul a Berlín) – byli přizváni, aby vybrali díla ze sbírky MoCA rezonující s jejich vlastní tvorbou.
Současní umělci a umělkyně tak vytvořili subjektivní expozice – s výběrem kolem deseti historických děl doplněných jejich vlastními díly –, které poskytují osobité sondy do sbírky skrz pohled současných umělců. Tyto umělecky pojednané expozice, z nichž každá je ztvárněná vlastním, umělci navrženým architektonickým způsobem, rozvíjejí páteř výstavy s historickými díly vybranými kurátorkami a kurátorem výstavy a archivním materiálem, včetně modelů ikonických staveb a modelu hlavního plánu centra města navrženého japonským architektem Kenzo Tangem. Mediální obraz přírodní katastrofy a následné obnovy města výstava zprostředkovává skrz v té době nastupující televizní vysílání. Součástí výstavy je také nová série fotografií fotografky Elfie Semotan (Vídeň a Jennersdorf) dokumentující současnou Skopji a její proměny včetně výstavních prostor a depozitáře MoCA.
Výstava nabízí nový pohled na dějiny poválečného moderního umění skrze jedinečnou sbírku. Poskytuje tak alternativu k zažitým sbírkovým expozicím, včetně nově otevřené (od května 2023) expozice 1939–2021: Konec černobílé doby. Ve srovnání s touto expozicí výstava umožňuje vystavení československého umění šedesátých let v mezinárodním kontextu. Výstava je také pozvánkou k přemýšlení o historických a současných podobách solidarity a roli umění v době poznačené konfliktem, zmarem a nejistotou, ale také soudržností, obnovou a vizí nadějné budoucnosti.