Ve Veletržním paláci byla otevřena nová expozice s názvem "1796–1918: Umění dlouhého století". Představuje například slavnou Pannu Gustava Klimta i díla Egona Schieleho, Edvarda Muncha, Paula Gauguina, Vincenta van Gogha či Pabla Picassa!
Cílem nebylo vytvořit další uměleckohistorický přehled a nově kodifikovat to zásadní, co bylo v průběhu 19. století v českých zemích vytvořeno. Takový přístup totiž zákonitě opomíjí díla, která se do sbírky dostala formou nákupů či darů z jiných evropských regionů a která také zásadně ovlivňovala lokální situaci a vývoj na umělecké scéně. Expozice tedy ukazuje, co Národní galerie v průběhu své více než dvěstědvacetileté existence shromáždila v širokém kontextu. Zastoupení jednotlivých autorů je tak přirozeně nerovnoměrné, od kompaktních a reprezentativních souborů po víceméně náhodné či příležitostné akvizice.
Konečný výběr reprezentuje více než čtyři sta padesát děl od 150 autorů ve třech hlavních kapitolách: Člověk, Svět a Ideje. Expozice zahrnuje vedle malby také sochařství. Volná plastika doprovází obrazy, veřejná plastika tvoří zvláštní oddíl, který s ohledem na vybraný přístup a dostupnost exponátů parafrázuje tři základní témata v oddílech Architektura, Pomník a Náhrobek.
Vedle sebe se tak na výstavě objevují umělci nejen odlišných uměleckých názorů, ale i příslušníci velmi rozdílných generací, například Josef Mánes vedle Pabla Picassa, Josef Navrátil vedle Bohumila Kubišty či Antonio Canova vedle Franze von Stucka. Díky tematickému členění expozice tak vznikla i celá řada menších skupin děl, která reprezentují samostatné obsahové celky, od vlastních podobizen, rodinných i oficiálních portrétů přes obrazy z kaváren, rušných městských bulvárů, jarních krajin či horských jezer po díla s náboženskou nebo mytologickou tématikou.
Výjimku ze záměru prezentovat pouze sbírkové exponáty NGP představují dvě instalace, které tvůrčím způsobem pracují s vizuálními médii 19. století. Zatímco architekt expozice Jiří Příhoda použil v tříkanálové projekci filmové materiály poskytnuté Národním filmovým archivem, designérský tým grafického Studia Najbrt zpracoval do impresivní koláže výtvarné plakáty, zapůjčené Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, Archivem Národního divadla a Vojenským historickým ústavem Praha. Obě ryze současné intervence vyšly ze základní myšlenky expozice – přiblížit návštěvníkovi universum člověka 19. století. Staly se tak nedílnou součástí celého projektu a dokladem inspirativnosti výtvarného dědictví dlouhého století pro společnost 21. století.
Sbírková expozice 1796–1918: Umění dlouhého století ze sbírek Národní galerie Praha chápe tzv. „dlouhé století“ odlišně než bývá obvyklé. Liší se datací – začátek expozice není spojen s událostmi Francouzské revoluce, ale se vznikem Společnosti vlasteneckých přátel umění 5. února 1796 v Praze, jejíž činnost byla pro rozvoj výtvarného umění v českých zemích zcela zásadní. V témže roce se otevřely první veřejné prostory, které své návštěvníky seznamovaly s důležitými díly domácího, ale i evropského výtvarného umění. Dalším významným počinem Společnosti vlasteneckých přátel umění bylo založení Akademie výtvarných umění o tři roky později. Praha tak měla podmínky pro to, aby se v následujících desetiletích častěji objevovala na umělecké mapě jako místo, které stále živěji reagovalo na nové podněty ze zahraničí. Středoevropský region získal další důležité kulturní centrum. Byla to právě díla z Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, která vytvořila základ sbírek dnešní Národní galerie Praha. V roce 1902 založil císař František Josef I. Moderní galerii, jejíž akvizice významným způsobem rozhodly o bohatství a rozmanitosti kolekce umění první poloviny 20. století. Zcela zásadní počin představoval nákup sbírky francouzského umění československým státem v roce 1923.
ledované období zahrnuje vlastně tři století, včetně toho, které skončilo teprve před nedávnem. Současný vztah k dějinám 19. století ale bývá ambivalentní, stejně blízký jako vzdálený. Nejen tehdejší společnost, ale i její kultura, včetně výtvarného umění, prošla výraznými změnami, které často zásadně ovlivňují i naší současnost. Na dnešní tak naléhavé a výrazné diskuse o problémech genderových či environmentálních by naopak člověk 19. století jen nechápavě hleděl. Přesto i to jsou otázky, které přinesla právě společnost dlouhého století. Do celé problematiky dnes také výrazně zasahují pokusy o odlišné vidění dějin umění, o další možná „čtení“ výtvarného umění minulosti. To vše je také charakterizováno určitým odklonem od tradičních národních škol, jak uměleckých, tak uměleckohistorických. V tomto smyslu se ocitáme v neobyčejně plodné a inspirativní debatě, která umožňuje i poměrně radikální změnu ve vyprávění „příběhu umění“.
Součástí expozice jsou i dva komorní grafické kabinety, kde budou prezentovány bohaté fondy Sbírky grafiky a kresby z tohoto období.
Veletržní palác – 4. patro
Nová expozice pokrývá období od roku 1796 do roku 1918, které je známé jako 'dlouhé století'.
Na expozici můžeme vidět díla slavných umělců jako jsou Gustav Klimt, Egon Schiele, Edvard Munch, Paul Gauguin, Vincent van Gogh a Pablo Picasso.
Hlavním záměrem expozice není jen vytvořit uměleckohistorický přehled, ale ukázat díla získaná nákupy a dary z různých evropských regionů, která ovlivňovala lokální umělecký vývoj a scénů v českých zemích.
Expozice je rozdělena do tří hlavních kapitol: Člověk, Svět a Ideje, a zahrnuje témata jako malířství, sochařství, a také speciální oddíly pro volnou a veřejnou plastiku.
Komorní grafické kabinety jsou části expozice, kde jsou prezentovány bohaté fondy Sbírky grafiky a kresby z období dlouhého století.
Součástí expozice jsou dvě instalace, které tvůrčím způsobem pracují s vizuálními médii 19. století, včetně tříkanálové projekce filmových materiálů a impresivní koláž výtvarných plakátů.
Začátek expozice není spojen s Francouzskou revolucí, ale se vznikem Společnosti vlasteneckých přátel umění 5. února 1796 v Praze, která měla zásadní vliv na rozvoj výtvarného umění v českých zemích.
Společnost vlasteneckých přátel umění se podílela na založení veřejných prostor a Akademie výtvarných umění, což pomáhalo Praze stát se důležitým kulturním centrem ve střední Evropě.
Vztah je ambivalentní, stejně blízký jako vzdálený. Expozice reflektuje i dnešní diskuse o genderových a environmentálních problémech, což jsou otázky, které byly ovlivněny právě společností 19. století.
Návštěvníci mohou obdivovat díla některých z nejslavnějších umělců 19. a začátku 20. století, prohlížet si tematicky rozdělené kapitoly a zúčastnit se interaktivních instalací, které propojují historické umění s současnými vizuálními médii.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.