Výstava ženské výtvarné skupiny Koza Nostra po 33 letech

Ženská výtvarná skupina Koza Nostra (Magdalena Cubrová, Olina Franco, Alexandra Horová) vznikla na začátku "devadesátek", jako výtvarná, recesisticko-feministická skupina. Společnost té doby však nebyla na ženskou výtvarnou skupinu připravena a na označení „feministická“ už vůbec ne, a reagovala většinou jak červený hadr na býka. Zvláště poté, co se výtvarnice z médií dozvěděly, že jsou feministky, něco málo si o tom nastudovaly a rozhodly se tuto nálepku, s pobaveným úšklebkem, přijmout. Ono se sice brzy ukázalo, že feminismus v Čechách je především o přesvědčení, že i žena je člověk, nicméně i toto bylo na tehdejší společnost, a to nejen mužskou, moc.

Bylo jim vytýkáno mnohé: že ženskou výtvarnou skupinu v Čechách nepotřebujeme: „jeřábnice jsme tu už měly“ (jedna nejmenovaná kritička umění), že rozkládají Unii umělců, už jen tím, že jsou jen tři a mají stejný počet hlasů jako třeba skupina 1800 regionálních výtvarníků, že upozorňují na to, že jsou ženy a ještě si z toho dělají srandu… stejně jako, že si dovolily založit „Projekt Mamograf“ na koupi diagnostického přístroje a peníze vybrat, protože svým názvem "Koza Nostra" prý celý tento projekt znevažují (paní docentka známé onkologické společnosti). A že, jestli chtějí, aby na ně vůbec někdo přišel, musí do skupiny přijmout alespoň jednoho chlapíka. Prý třeba netalentovaného, ale hlavně: AŤ MÁ PROBOHA PINDÍKA!

Spříznění novináři se jim pokoušeli pomoci tím, že o nich psali: „nebojte, dámy nejsou feministky – vždyť jsou vdané a mají děti! Jsou tedy normální!“ „To nám teda pomohli“ smály se tenkrát výtvarnice.

Ona však každá sranda něco stojí a když výtvarnice viděly, že jako skupina už nemají možnost získat ani výstavní prostor (i přes to, že např. v žádosti o výstavní termín v galerii Mánes napsaly: „P.S. V případě zamítnutí naší žádosti, tuto postupujeme k vyřízení naší sesterské organizaci sídlící v zahraničí.“. Rozdělily se a každá šla svou cestou. A to cestou dlouhou. Avšak, ne všechny cesty vedou jen do Říma a tak, když je loni jedna přivedla zas dohromady, řekly si „pojďme zkusit, zda se doba změnila?“ Zažádaly o výstavní termín a pic kozu do vazu – dostaly ho!

V průběhu uplynulých let ani jedna z nich nezahálela, nezmizela chuť a potřeba vyjádřit se uměleckou formou, stále je spojoval určitý smysl pro humor, jistá prostořekost a nadstandardní záliba v nadsázce, což se celý život snažily vyjádřit i ve svých pracích. Nebojí se ukázat světu svoji sílu i zranitelnost, ani dát najevo kým jsou a co chtějí, ať je to zrovna populární či nikoliv. I přes nějakou tu opotřebovanost jsou zatím stále živé a tvořící, a tak, chcete-li je ještě jednou vidět, máte právě teď poslední šanci.

Koza Nostra je totiž v Kristových letech a zatoužila připomenout sobě i divákům energii se kterou před lety vstoupila na scénu a zpětně se dotknout i některých tehdejších témat. Byl to moment, který je spojil a někam nasměroval. Hodně se tenkrát s Projektem Mamograf dozvěděly o společnosti, o lidech, ale i o sobě samých. A shodly se, že to se kumštýřům vždycky hodí.

Přijďte se tedy podívat do Galerie1 ve Štěpánské 639/47 v úterý 3.června od 18 hodin, nebo jakýkoliv jiný den v týdnu mimo víkendy až do 26.6.. Uvidíte obrazy na plátně malované olejem, smalty na ocelovém plechu, velké železné plastiky, dvourozměrné ocelové objekty, koláže i assamblage.

A neváhejte – Koza Nostra vystavuje naposledy a tak další možnost už mít nebudete.  Tato „ženská mafie“ totiž definitivně končí.