A cappella
Široká škála vytříbených zvukových odstínů, přesnost a lehkost – to jsou kvality, jimiž se pyšní jeden z nejúspěšnějších německých vokálních souborů současnosti.
Calmus Ensemble zahájí 20. července Letní slavnosti staré hudby pod monumentální žebrovou klenbou kostela Panny Marie Na Slovanech, kde provede posluchače pozoruhodnou duchovní meditací o životě člověka. Takové rozjímání navodí hluboce kontemplativní, mystické biblické texty, zhudebněné třemi mistry renesanční vokální polyfonie.
Úhelným kamenem programu bude
Jeremiášův Pláč zhudebněný bezesporu nejvšestrannějším a nejobdivovanějším skladatelem své doby – Orlandem di Lassem. Za kapelníkem bavorského vévody však nikterak nezaostává Slezan Thomas Stoltzer, magister capellae krále Ludvíka Jagellonského, ani Lassův žák Leonhard Lechner, čelný představitel německé vokální hudby sklonku 16. století.
La strada del cielo
S italským ansámblem
La fonte musica pod vedením loutnisty Michele Pasottiho se vydáme za pozdně středověkými rozmanitostmi Apeninského poloostrova. Průvodcem večera bude především Johannes Ciconia – první z vlámských skladatelů, kteří v Itálii dosáhli oslnivé kariéry. Ciconia komponoval pro církevní hodnostáře v Římě, rod Visconti v Pavii či rod da Carrara v Padově, a dokonce i pro benátského dóžete. Dokázal zhudebnit i šlechtický erb a opěvovat tak aristokratické ctnosti jeho držitele…
Nejdůležitější ohniska duchovní i světské polyfonní praxe publiku představí trojice pěvců za doprovodu středověké loutny a fiduly. Zazní řada typických hudebních forem – moteto, kánon, madrigal, ballata či istampitta. Cesta ke hvězdám italského trecenta a quattrocenta začíná v
kostele sv. Martina ve zdi ve
čtvrtek 22. července.
Chaconne pro princeznu
Půvab rokokových melodií a rafinovanou virtuozitu na Letních slavnostech staré hudby představí dvojice špičkových umělců –
Jana Semerádová a Erich Traxler. Chaconne pro princeznu v barokním sále Šlechtovky v pražské
Stromovce potěší
24. července i ty nejnáročnější posluchače.
Učit se hrát na cembalo u samotného Georga Friedricha Händela se nepoštěstilo jen tak někomu. Avšak talentovaná princezna
Anna Hannoverská (později princezna Oranžsko-Nassavská, dcera britského krále Jiřího II.) měla to štěstí, že se u Händela učila celých 11 let. Händel nepochybně odvedl vynikající práci, neboť se z ní stala znamenitá cembalistka. Dokonce i Jean-Marie Leclair obdivoval Její Výsost za „zálibu v opravdových krásách hudby a hluboké znalosti o zákonitostech tohoto umění“. Oba skladatelé se nechali inspirovat Anninou osobností, komponovali pro ni a dedikovali jí svá díla, která dodnes lákají současné interprety.
O uměnímilovné a hudebně nadané aristokratce je známo, že byla zároveň osobou dosti panovačnou až despotickou, ale jistě i ona by ocenila, že nahrávka děl, kterými ji vzdali velcí mistři hold a která zazní
v pražské Šlechtovce, získala po staletích právě díky Janě Semerádové a Erichu Traxlerovi nominaci na letošní nejznámější českou hudební cenu Anděl v kategorii vážné hudby.
The Dubhlinn Gardens
Koncem července se nejspíše
zámek Troja nabaží slunce natolik, že zatouží po zahradách stinných, po zahradách zelených, po zahradách irských... Přímo do jejich středu nás
26. července zavede soubor
A nocte temporis s chladivým programem, který skrze
staré irské písně, balady a tance přiblíží zábavu dublinských šlechtických dvorů i podhradí.
Tento pozoruhodný repertoár nám představí ansámbl, jemuž je vášeň pro irskou tradiční hudbu vlastní: vynikající tenorista Reinoud Van Mechelen, flétnistka Anna Besson, která propadla irské flétně dlouho před tím, než poprvé vzala do ruky flétnu barokní, nebo věhlasná harfenistka Sarah Louise Ridy, hráčka na překrásnou irskou harfu.
Už jen názvy písní evokují jejich lahodnost – An Buachaillin Bàn nebo Eileanoir a Rùn (Eleanor, má tajná láska)… Dle dobového irského tisku prý samotný Georg Friedrich Händel závistivě prohlásil, že měl raději napsat lidovou baladu Ailen Aroon než všechno, co kdy do té doby zkomponoval...
Il violoncello brillante
Antonio Caldara, Domenico Porretti, Luigi Boccherini a další mistři významně rozšířili možnosti violoncella v sólové hře a nadchli tímto nástrojem nejeden evropský dvůr. Právě na konci 17. a v průběhu 18. století se zrodil sebevědomý, virtuózní nástroj, který se dobře uplatnil i v galantním prostředí šlechtických salónů.
Vydejme se spolu s proslulým španělským souborem
La Ritirata a fenomenálním
violoncellistou Josetxuem Obregónem na objevnou cestu
napříč Španělskem a Itálií v období baroka a klasicismu. Z bohatě zdobeného stropu
Letního refektáře Strahovského kláštera na toto putování
28. července dohlédnou účastníci nebeské hostiny, alegorie čtyř ročních dob či všech 12 znamení zvěrokruhu.
La Spagna
Jako je v základech hudby uložen tanec, španělské hudbě v žilách koluje nádherný taneční nápěv „La Spagna“. Zachovalo se až 250 verzí jeho zpracování, přičemž mezi jeho vyznavače náleželi takoví mistři jako Diego Ortiz, Heinrich Isaac nebo Josquin des Prés. Zvláště horkokrevný srpen je k tanci jako stvořený! Konkrétně
2. srpna v
Císařském sále trojského zámku nám bude v tomto smyslu více než nápomocen věhlasný španělský soubor
Capella de Ministrers, který v roce 1987 založil a od té doby vede neúnavný gambista Carles Magraner.
Na exkluzivním koncertě plném dvorské a taneční hudby budeme díky Santiagovi de Murcia, Lucasu Ruyzovi de Ribayaz a Gasparu Sanzovi putovat i
pyrenejským barokem, barokem rytmickým a plnokrevným. Léto budiž roztancováno!
Les Plaisirs de Versailles
Závěrečný koncert festivalu
5. srpna v
kostele sv. Šimona a Judy nechá posluchače nahlédnout do komnat snad nejznámějšího paláce na světě, pro nějž vznikal nejbohatší a nejrozmanitější hudební repertoár ze všech evropských královských sídel 17. a 18. století. Již
Ludvík XIV. zahájil
ve Versailles tradici pravidelných zábavných večerů pro vybrané členy nejvyšší aristokracie. Tuto hudební „pochodeň“ od krále Slunce převzala manželka Ludvíka XV. Marie Leszczyńská, načež byla napodobována nejen ve Francii, ale po celé Evropě.
Na koncertech pořádaných v králových či královniných salonech šlechta sledovala i tzv. divertissements, malé opery v koncertním provedení. Jak v
Les Plaisirs de Versailles Marca-Antoina Charpentiera (1682), tak v Le Retour des dieux sur la terre Françoise Colina de Blamont z roku (1725) vystupuje řada alegorických postav, které spolu s mytologickými božstvy opěvují – koho jiného než – krále. Pražské provedení Blamontova díla v podání 7 sólistů a rezidenčního souboru Collegium Marianum pod vedením Jany Semerádové bude
novodobou premiérou a slavnostně tak završí festivalový program.
Projekt je součástí víceleté programové linie připravované ve spolupráci s prestižním Centrem barokní hudby ve Versailles (Centre de musique baroque de Versailles), na níž se podílí také Francouzský Institut v Praze.
O festivalu
Letní slavnosti staré hudby jsou největším a nejdéle působícím festivalem staré hudby v Praze. Festival je od roku 2000 vstupní branou, jíž do České republiky proudí špičkoví zahraniční interpreti, kteří hrají na originály či kopie historických nástrojů při zachování těch nejvyšších nároků na dokonalost provedení, na něž jsme zvyklí u moderních nástrojů.
Tematicky propracovaná dramaturgie jednotlivých ročníků představuje řadu skladeb v novodobých premiérách, a to nejen v českém, ale často i celosvětovém kontextu. Festival je ojedinělý svým přesahem do oblasti barokního divadla a tance. Jednou z předností festivalu je propojení krásné architektury s hudbou odpovídajících stylů.
S velkým ohlasem se pravidelně setkávají koncerty a představení konané například v Břevnovském klášteře, Zámku Troja, Rudolfinu, Lobkowiczkém paláci, v interiérech méně známých pražských kostelů a dalších pražských historických prostorách.