Pouť znamená cestu: někdo na ní hledá duchovní sílu či spásu duše, jiní pokání nebo prosí o uzdravení. Je-li cílem unikátní barokní areál, útěšné a líbezné místo, chodí se do něj i jen tak, třeba pro radost a zážitek. Právě tak tomu je v
poutním místě na Homoli. Nebo na
poutním místě Homol?
Setkat se můžete s oběma verzemi, ale cíl je pokaždé jediný: návrší v
podhůří Orlických hor uprostřed symbolického kříže, vytvořeného průsečíkem přímek z
Rychnova nad Kněžnou do
Chocně a z
Kostelce nad Orlicí do
Ústí nad Orlicí.
Andělé s krumpáči a lopatami
Poutní areál je východočeským skvostem, který si v ničem nezadá s proslulým
Šporkovým Kuksem či
Valdštejnovým Jičínem. Tím, co už zdálky přitahuje pozornost, je
schodiště Scala sancta, vedoucí k poutnímu chrámu. K nebi stoupá 153 kamenných stupňů z pískovce a opuky, které doplňuje šestnáct odpočívadel. Smysl celé stavby je ukotven v modlitbě a modlitba se tak stala jejím hlavním architektem:
počet schodů a odpočívadel je symbolický, aby se poutníci na schodech mohli pomodlit celý růženec. Stupňů je tolik, kolik Zdrávasů obsahuje původní růženec a odpočívadel tolik, kolikrát se opakuje modlitba Otče náš.
Schodiště, které je ojedinělou umělecko-historickou a stavební památkou střední Evropy, přečkalo staletí a vydrželo dodnes. To bohužel neplatí pro barokní sochařskou výzdobu z
kamenické dílny rodiny Hendrychů z Litomyšle, z níž zbývají jen fragmenty.
Zkuste si ale představit, jaká krása poutníky provázela, když ještě schodiště lemovalo deset velkých soch, čtrnáct andílků s krumpáči a lopatami a dvacet váz v rokokovém stylu.
Hraběnka a její škola
Donátorkou stavby homolského poutního místa byla
hraběnka Terezie Eleonora Ugarte, energická, podnikavá a upřímně zbožná dáma. Po smrti manžela vládla za nezletilého nevlastního syna obrovskému
panství Velké Meziříčí a později se přestěhovala na malý
zámeček v Borovnici. O majetek se údajně velmi pečlivě starala a snažila se o ekonomický, kulturní i náboženský rozkvět svého panství. Právě proto také založila
poutní areál na Homoli.
Základní kámen kostela byl položen
12. května 1692, vysvěcen byl o čtyři roky později. Společně s kostelem na návrší vznikl také
hřbitov s márnicí, dvěma kapličkami sv. Jana Nepomuckého a Nanebevzetí Panny Marie, a
márnicí; tu často poutníci považují za třetí kapli.
Na Homoli hraběnka nechala postavit také
první českou školu v kraji; okolním sedmi vesnicím prý sloužila následujících sto let, než byla výuka přeložena do Sudslavy, sídla fary. Škola stojí na Homoli dodnes, i když vypadá docela jinak než původní jednoduchá dřevěná budova.
Hraběnka v černém kočáře
Co všechno se o Homoli říká? Například že je jednou z nejhezčích ukázek komponované barokní krajiny. Že má silný genius loci, je naplněná pozitivní energií a lidem dodává vnitřní energii, uvolnění, pokoj a sílu. Koluje o ní ale spousta pověstí, které už tak pěkné nejsou.
Ta lepší tvrdí, že kostel prý neměl stát na Homoli, ale na nedalekém vrchu zvaném Chlum. Bůh ale poručil andělům, aby základy stavby přestěhovali na Homoli – odtud ti andílci s krumpáči a lopatami. Ta horší zaznamenává brblání poddaných, kteří nechápali, proč mají stavět předlouhé schodiště, když se na Homoli dá vyjít docela pohodlně a takřka po rovině od Lhot nebo od Sudslavy. Hraběnce to proto vrátili v povídačkách a začali tvrdit, že ji za měsíčních nocí viděli jezdit po těch předlouhých prokletých schodech v černém kočáře, který táhli čerti.
Zkrátka poddaným nebylo lehké se zavděčit: přitom právě kvůli nim i rostoucímu počtu poutníků vznikl přímo pod schodištěm
hostinec a několik chalup, dohromady osada zvaná Podhomol. Ani ta už neexistuje.
A co na to hraběnka? Čert ji rozhodně do pekla neodnesl. Dožila se na dobu baroka solidního věku asi 66 let a svůj věčný sen sní na místě, které pomohla vytvořit: v
kryptě poutního kostela Panny Marie Bolestné na Homoli.
Hezký výhled, ale hooodně schodů
Na Homoli oceníte také pěkný výhled: na okolní vesnice i na Ještěticko-vyhnanický hřbet zvaný Vrcha. Při dobré viditelnosti za ním bývají vidět hřebeny Krkonoš.- Takové schody jako na Homoli jsou prý v Evropě pouze dvoje, ty druhé kdesi v Itálii. Pro #světovéČesko jsme ale vybrali jiné působivé místo: schody k portugalské svatyni Bom Jesus / Dobrý Ježíš u portugalského města Braga.
- Klikaté schodiště z tmavé žuly kombinované se zářivě bílou omítkou je známé jako Posvátná cesta; má 577 stupňů, ale celá stavba má podobně jako schodiště na Homoli délku přibližně 110–120 metrů. Také tady vás okouzlí fantastický výhled i samotný kostel, jemuž roku 2015 papež František propůjčil prestižní titul basilica minor, menší bazilika.
- Na rozdíl od Homole vede pro pohodlí poutníků ke kostelu lanovka, ovšem překonává téměř trojnásobný výškový rozdíl (Bom Jesus do Monte asi 114 metrů, Homole 35 metrů).