Gobelíny a tapiserie, tedy luxusní interiérové dekorace, které jsou výsledkem několikaměsíční trpělivé ruční práce, zdaleka nepotkáte jen na hradech a zámcích. Legendární je například
Karolínský gobelín: zná ho každý, kdo měl imatrikulaci nebo promoci ve
velké aule pražského Karolina. Byl posledním mistrovským kusem
Marie Hoppe Teinitzerové: zakázku k 600. výročí založení
Karlovy univerzity podle návrhu Vladimíra Sychry dokončila těsně před znárodněním své dílny v
Jindřichově Hradci v roce 1948. Ženu, která gobelínům zasvětila celý život, připomíná expozice v
jindřichohradeckém Domě gobelínů.
Gobelíny z Jindřichova Hradce
Ačkoli gobelíny a tapiserie vznikaly v minulých staletích v šikovných rukou nejedné dámy, skutečnou zakladatelkou textilního výtvarnictví v Čechách se stala
Marie Hoppe Teinitzerová (1879–1960). Studovala v
Brně a v malířské škole Adolfa Böhma ve Vídni, na uměleckoprůmyslové škole v
Praze a Vyšší tkalcovské škole v Berlíně, zkušenosti získávala v Dánsku, Švédsku a ve Francii, v gobelínových dílnách v Paříži a v hedvábnických závodech v Lyonu.
V roce 1910 v
Jindřichově Hradci založila textilní dílnu, do níž najala ruční tkalce z
Vysočiny, o rok později pak utkala svou první tapiserii Svatý Jiří bojuje s drakem podle návrhu Zdeňka Kratochvíla. Měla štěstí na zajímavou klientelu: společně s Emilií Paličkovou-Mildeovou vytvořila v letech 1922–1923 kompletní textilní vybavení pro
zámek v Novém Městě nad Metují. Tam se seznámila s
architekty Pavlem Janákem a Dušanem Jurkovičem. Věhlas dílně vynesla zlatá medaile na mezinárodní výstavě moderního dekorativního a industriálního umění v Paříži 1925. Získala ji série osmi gobelínů na téma tradičních řemesel, která vznikla ve spolupráci s profesorem UMPRUM
Františkem Kyselou.
V dalších letech pod rukama Marie Hoppe Teinitzerové vznikaly nádherné kousky, vyráběné podle návrhů řady známých umělců, namátkou
Maxe Švabinského, Jiřího Trnky, Cyrila Boudy, Karla Svolinského a dalších. Zajímavý projekt, jehož cílem bylo zřízení
centra tapiserií v areálu zámku Červená Lhota, se Marii Hoppe Teinitzerové bohužel uskutečnit nepodařilo. S jejími pracemi včetně replik gobelínů na téma Řemesla (originály jsou uloženy ve sbírkách
pražského Uměleckoprůmyslového musea), technikou výroby gobelínů a dalšími textilními výtvarnými technikami a tkalcovskými řemesly se ale můžete seznámit v
Domě gobelínů v
Jindřichově Hradci. Sídlí v budově bývalého zámeckého pivovaru v blízkosti
hradu a zámku a dodnes se tu vyrábějí rozměrné i drobné tapiserie, výšivky a koberce.
Moravská gobelínová manufaktura z Valašského Meziříčí
Ještě starší než jindřichohradecká dílna je
Moravská gobelínová manufaktura, kterou v roce 1898 založil akademický malíř Rudolf Schlatauer. S gobelíny se setkával na cestách po severských zemích a rozhodl se tuto techniku převést na
Valašsko, region proslulý dávnými tkalcovskými tradicemi. Dílna původně působila v
Zašové, po deseti letech se přestěhovala do
Valašského Meziříčí. Kromě restaurování historických tapiserií a výroby nových gobelínů a koberců podle moderních výtvarných předloh tu dokonce na unikátním desetimetrovém ručním tkalcovském stavu vznikají obří divadelní opony, například pro
Novou scénu Národního divadla v
Praze.
Prohlídka vás seznámí s technikou, která se během posledních dvou tisíc let téměř nezměnila, spoustu věcí si můžete osobně vyzkoušet. Navíc uvidíte v chodu historické stroje, které jsou dnes již technickými památkami, zhlédnete dobové filmy o dílnách a řemeslech na Valašsku, občerstvíte se ve stylové kavárně a prohlédnout si můžete i galerii moderních a historických tapiserií. Gobelínka nabízí také kurzy, kde si vyzkoušíte kompletní realizaci vlastního koberce od zakládání plátnové vazby až po zapošívání a napařování.
Gobelíny a zámek Náměšť nad Oslavou
Fascinující
sbírku několika desítek tapiserií, vyráběných v belgických a francouzských gobelínových dílnách od poloviny 16. do poloviny 19. století můžete vidět při prohlídce
renesančního zámku v Náměšti nad Oslavou. Gobelíny zdobí všechny reprezentační sály hlavní prohlídkové trasy a mapují vývoj gobelínových manufaktur z Bruselu, Enghienu a Gramontu na území dnešní Belgie, ale i z produkce dílen ve francouzském Aubussonu či Beauvais. Vůbec nejstarší je verdura s motivy listů, květů, hmyzu a ptáků z doby kolem roku 1540, nejmladší pak je menší tapiserie z počátku 19. století.
Osmkrát o tapiseriích
Čím se liší gobelíny a tapiserie? Odborníci na textilní techniky by nějaké rozdíly našli, pro běžné uživatele jde ale o dva názvy pro stejný výrobek, tedy textilní obrazy, určené k zavěšení na zeď a zhotovené sešíváním, vyšíváním, tkaním nebo aplikacemi textilií.- Název gobelín vznikl patrně díky Francii: jedna z nejstarších manufaktur vyrábějících tapiserie totiž patřila rodině Gobelinů.
- Nejstarší dochovaná tapiserie evropského původu je tapiserie z Bayeux. Vynikající památka raně křesťanského umění má téměř komiksový charakter: jde o bezmála 70 metrů dlouhý pruh lněného plátna, půl metru široký. Navzdory názvu nejde o pravou tapiserii, ale výšivku: plátno je bohatě vyšívané barevnou vlnou.
- Tapiserie z Bayeux zahrnuje 58 výjevů doplněných vysvětlujícími latinskými nápisy a vypráví o dobytí Anglie Vilémem Dobyvatelem a bitvě u Hastingsu v roce 1066.
- Podle tradiční francouzské pověsti tapiserii zhotovila královna Matylda, manželka Viléma Dobyvatele, a její dvorní dámy.
- První zmínka o tapiserii pochází z roku 1476, kdy je uvedena v inventáři katedrály v Bayeux. Její dřívější osudy neznáme, ale mohla být zhotovena ve stejnou dobu jako katedrála a dokončena v roce 1077 tak, aby byla vystavena při vysvěcení katedrály.
- Ačkoli na konci plátěného pruhu chybí kousek v odhadované délce asi 6,4 metru, pravděpodobně ilustrující Vilémovu korunovaci, je tapiserie vynikající výpovědí o středověkých zbraních, oděvech a dalších předmětech, které se nikde do současné doby nedochovaly.
Originální tapiserie je vystavena v muzeu v Bayeux ve Francii, v prosklené vitríně, aby se zabránilo jejímu poškození vlivem světla a vzduchu. Existují nejméně dvě kopie. Tu první vytvořilo v roce 1886 v Anglii několik desítek žen a je vystavena v anglickém Readingu. Druhou tapiserii z Bayeux vytvořila v letech 2004–2007 textilní výtvarnice a učitelka dějin umění Věra Mičková z Olomouce, ovšem je „skutečnější“ než originál: jde totiž o pravou tkanou tapiserii. Dílo putuje po různých výstavách.