Zámek stojí na vyvýšeném místě nedaleko
řeky Dyje. Jedná se o
třípatrový objekt obdélného půdorysu s valbovou střechou. Nádvorní průčelí je zdobeno ve střední části nízkým trojosým rizalitem, členěným velkým pilastrovým řádem s
iónskými hlavicemi a završeným trojúhelníkovým štítem.
Dnešní stavba byla postavena na místě někdejšího středověkého hradu. V průběhu času pak byl renesanční zámek přestavěn do podoby obdélníkového
městského paláce. V
18. století byla stavba upravena rodinou Trautmannsdorfů. Interiér budovy byl vyzdoben zejména v přízemí a v prvním poschodí četnými
štukami. Kolem zámku vznikl
anglický park a bažantnice. Po smrti posledního bezdětného majitele Rudolfa z Tiefenbachu byla z panství vytvořena
studijní nadace pro šlechtickou mládež (pro 8 studentů, z nichž každý pobíral 400 zl. ročně), která byla v roce 1777 připojena k
šlechtickému konviktu v
Olomouci a v r. 1828 k
Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. V důsledku nadační správy ztratil zámek funkci rezidence a noví správci
nechali zbořit dvě ze tří křídel zámku. Dnes je zámek chráněn jako kulturní památka České republiky, ovšem stavba chátrá a již několik let se nabízí k prodeji.
Zajímavosti z historie hradu a jeho obyvatel
Panství Drnholec bývalo značně výhodné, poněvadž jím procházela obchodní cesta z Moravy do Rakouska a naopak. Bohužel to sebou často neslo vpády četných vojsk.
V době husitské stáli
Lichtenštejnové na straně krále Zikmunda, který byl na drnholeckém hradě také jejich hostem.
V roce 1578 se stal Drnholec vlastnictvím Kryštofa ze štýrského roku
Tiefenbachů. Nový majitel
osídlil pusté vesnice a osady v okolí novým obyvatelstvem. Další z rodu Tiefenbachů,
Fridrich se na počátku 17. století
přidal na stranu arciknížete Matyáše, proti císaři Rudolfu II. (Matyáš táhl před Drnholec do
Brna) a v roce 1611 se dokonce zúčastnil
tažení proti císaři. Fridrich byl také
předním „odbojářem“ moravských stavů a po porážce
stavovského povstání jej 28. května 1621 v Innsbrucku popravili.
Na druhé straně barikády stál
Fridrichův bratr Rudolf z Tiefenbachu, jenž
zachovával věrnost císaři a vyznamenal se v
bitvě na Bílé hoře a císař Ferdinand II. jej bohatě odměnil. Ve své závěti pak Rudolf Tiefenbach odkazuje zámek vzdělávací nadaci.