Monumentální novostavba vznikla na místě, kde již od 14. století stávaly soukenické kotce. Ty měly podobu baziliky s příčnou lodí, která sloužila jako průchod na druhou stranu prostranství. V roce 1737 upravilo město budovu tržnice na divadlo, ve kterém se hrálo do roku 1782. V roce 1890 bylo rozhodnuto využít prostor bývalých kotců jinak a byla vypsána soutěž na vybudování Městské spořitelny pražské.
Soutěž vyhrál Antonín Wiehl ve spolupráci s Osvaldem Polívkou. Na výstavbě i výzdobě se podíleli výhradě české firmy a čeští umělci. Na fasádě jsou plastiky na téma spoření, např. Spořivost, Pilnost, Zámožnost aj. od významných sochařů, například Stanislava Suchardy, Františka Stránského, Antonína Procházky či Gustava Zouly. Malbu Alegorické dekorativní panneau pro bývalou zasedací síni provedl František Ženíšek, na menším schodišti Karel Vítězslav Mašek a lunety ve dvoraně namaloval Jaroslav Věšín podle kartonu Mikoláše Alše.
V roce 1926 byly pod budovou vybudovány podzemní trezory. Kromě své ústředny v Rytířské ulici získala spořitelna brzy další sběrny a platebny v Holešovicích, Bubenči, Libni, na Hradčanech, na Smíchově a v Karlíně. V Československé republice se Městská spořitelna řadila k největším evropským spořitelnám vůbec. Úplně prvním vkladatelem se spořitelní knížkou č. 1 byl František Palacký. Jeho gesto mělo Pražanům ukázat cestu ke zvelebení města i národa.
Roku 1948 byla Městská spořitelna změněna ve Spořitelnu a záložnu v Praze a tím prakticky zanikla. Od roku 1953 sloužila budova Muzeu Klementa Gottwalda. Tehdy vymalovali Vojtěch Tittelbach a Vladimír Stříbrný novou nástropní malbu ve vestibulu Boj na pražských barikádách roku 1848. V roce 1992 byla budova znovu upravena pro účely banky.