Pomyslné zastavení času, kdy sluneční paprsky vstoupí do
chrámové lodi čtrnáctimetrovým západním oknem a pomalu putují prostorem presbytářem, až nakonec rozzáří hlavní oltář, se v
katedrále Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci na okraji
Kutné Hory staly již tradicí. Obdivovat nápaditost stavitelů sedleckého chrámu přichází spousty lidí, bohužel občas se nedostaví ten
nejdůležitější návštěvník: Slunce.
Slunce, hudba a cisterciáci
Právě pro případ, že by slunce zůstalo skryté za mraky, je akce pokaždé spojena s koncertem a dalším programem. Tentokrát, v pátek
20. března, doprovodí
Rovnodennost v sedlecké katedrále pražský smíšený komorní sbor
Subito, jejichž doménou je sborová hudba 20. století a kompozice současných českých i zahraničních skladatelů. Dramaturgie koncertů je vždy důmyslně vystavěna nejen kolem ústředního tématu, které spojuje všechny vybrané skladby, ale přizpůsobuje se i konkrétnímu prostoru, v němž se koncert odehrává.
Rovnodennost v Sedlecké katedrále se stala nejen pomyslným
zahájením turistické sezóny sedleckých památek, ale i benefičním večerem, jehož výtěžek je vždy věnován na konkrétní
charitativní účely ve městě a jeho okolí. Letos poslouží na opravu Kampanovy vily, která se jednou stane důstojným prostředím pro Středisko Na Sioně Oblastní charity
Kutná Hora, které zajišťuje ranou péči a sociálně aktivizační službu pro rodiny s dětmi.
Stavitelé
sedlecké katedrály dokázali dokonale
určit osu západu slunce k místu stavby a uzpůsobili vystavění
sedleckého chrámu tak, aby při západu slunce ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti dopadal
paprsek zapadajícího slunce největším oknem v západním průčelí chrámu přímo na symbolické srdce sakrální stavby – hlavní oltář. Putování slunečního paprsku prostorem presbytáře sedlecké katedrály lze sledovat na vlastní oči již potřinácté.
Jméno stavitele či stavitelů se nedochovalo; ví se jen, že chrám nejstaršího cisterciáckého opatství v Čechách vznikal v letech 1290 až 1320 a že šlo o
první stavbu katedrálního typu a zároveň
největší sakrální stavbu na území Čech a Moravy. Původní raně gotická podoba chrámu ale vzala zasvé v roce 1421, kdy klášter vyplenili husité. Spolu s blízkou
sedleckou Kostnicí chrám dodnes tvoří ucelený komplex.
Trojlístek nejznámějších kutnohorských památek, vesměs pod
záštitou UNESCO, doplňuje
gotický chrám svaté Barbory.
Santiniho světlo
Než došlo ke stavebním úpravám, chrám zůstal téměř tři staletí v troskách. Během
18. století se přestavby ujal
geniální architekt Jan Blažej Santini, mistr barokní gotiky a autor celé řady staveb, v nichž se
hra se světlem prolíná s číselnou i půdorysnou symbolikou – příkladem mohu být například
poutní areál ve Křtinách s kostelem Jména Panny Marie,
zámek Karlova koruna či
klášter v Kladrubech. Díky proto patří především Santinimu a také bezejmenným cisterciáckým stavitelům, kteří za strohými zdmi dokázali vybudovat interiéry
nevšední krásy. Katedrála tak dokáže čarovat se světlem i jindy, ovšem jen dvakrát do roka, v den jarní a podzimní rovnodennosti, si vychutnáte skutečný zázrak.