Na začátku stála velká touha po místě, kde by se zdejší komunita mohla scházet. Dřívější generace postavila kulturní dům. Starý "kulturák" však dnes již nevyhovoval, proto mladá generace s brigádníky farníků a místních řemeslníků postavila na jeho místě novou budovu -
společenský sál Farního centra. Tady se obyvatelé Lidečka mohou scházet na
přednášky, besedy, divadla.
Jedná se o cihlovou stavbu s tradičním šindelovým obkladem z modřínu. Venkovní část tvoří sloupková vaznicová konstrukce z jedle a smrku, terasa je modřínová. Zakřivené vazníky jsou z jedlových lepených prvků, obklad je štípaný šindel z modřínu na dřevěném roštu. Společenský sál
pomyslně uzavírá parcelu, propojuje její části a vytváří prostranství pro venkovní aktivity. Symbolika v pojetí architektury jako procesní cesty podtrhuje význam i účel stavby. Počátek je
reprezentativní veřejný prostor před kostelem, sloužící církevnímu i obecnímu setkávání. Následuje cesta kolem zastřešeného veřejného prostoru, venkovního předsálí až k zadní terase, zahrnující torzo zdi bývalého hospodářství.
Terasa nabízí místo jak
pro farnost (obřady, výstavy, divadlo, koncerty apod.), tak pro
obecní spolky či organizace. V prostoru mezi Farním centrem a kostelem dochází k shromažďování lidí z blízkého i vzdálenějšího okruhu
tamějšího společenství.
Stavba získala v roce 2024
cenu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR za "citlivé a šetrné řešení stavby ve venkovském prostředí" v rámci soutěže
Česká cena za architekturu. Dřevěná konstrukce a šindelový obklad fasád zdařile odkazují na tradici místní lidové architektury v
Beskydech. Mezi zajímavé technické "vychytávky" patří svod dešťové vody ze střechy, která odchází dvěma koryty z masivního modřínu. Hlavní koryto ji vede do okrasné kašny.