Bílkova vila

Ateliérovou vilu v Praze-Hradčanech vystavěl František Bílek v letech 1910-1911 podle vlastních plánů. Bílek byl především sochař a grafik, ale jeho náboženské pojetí umění ho vedlo k potřebě utvářet celá prostředí, ve kterých by se jeho díla uplatňovala v mnohostranném působení, naplňujíc své poslání spiritualizace lidského života. Jeho architektura byla motivována ideově.

Pražská vila měla podle Bílka vyjadřovat „život jako pole plné zralých klasů, skýtajících výživu bratří na každý den. Mnohé klasy svázány ve snopy – sloupy. Některé ze sloupů nedostavěny, protože ničeho nenesou.“ Segmentovitý půdorys stavby lze číst jako stopu kosy sklízející obilí. Nápadný je rovněž tvar sloupů připomínajících staroegyptskou chrámovou architekturu. Režná cihla a hrubě opracovaný kámen přibližují dílo přírodě a lidské práci. Nepravidelně členěnému interiéru dominuje vysoký ateliér jako přirozené pracovní a duchovní středisko stavby. Od roku 1963 je Bílkova vila spravována Galerií hlavního města Prahy. V nově otevřené stálé expozici, umístěné ve vile, jsou kromě původního vybavení interiéru prezentována Bílkova díla z jeho vrcholného tvůrčího období.

Po rekonstrukci Bílkovy vily v roce 2022 je v budově k vidění nová stálá expozice a střednědobá výstava (do roku 2023) v podkrovním prostoru s názvem František Bílek a Otokar Březina.
 

Stálá expozice Františka Bílka

Cílem nové stálé expozice bylo odstranění rušivých a nepůvodních prvků vytvořených v rámci předchozí instalace a citlivější přístup k interiérům Bílkovy vily. V nich vystavená díla tvoří přehlednější tematické celky. Na rozdíl od chýnovského domu, kde lze spatřit převážně pozdní umělcovu tvorbu a jeho práce s husitskou tématikou, prezentuje expozice v pražské vile zejména sochařova exaltovaná raná díla, nabitá intenzivním mysticismem.

V někdejší prostorné dílně jsou vystaveny monumentální sochy a figurální kompozice charakteristické svými organickými formami, výraznými vertikalizujícími siluetami a patetickými gesty. Prostoru dominují tmavě mořené figury Úžasu (1907), Mojžíše (1904) a kolosální návrh pražského Husova pomníku (1901). Nejpůsobivější jsou Bílkovy práce ve dřevě – materiálu, který jeho naturelu nejvíce konvenoval.

Pozoruhodná je ovšem také umělcova grafická a keramická tvorba doplňující sochařská díla rozmístěná v prostorách rodinné jídelny, Bílkovy pracovny a dalších místnostech, v nichž jsou tematicky prezentovány umělcovy počáteční práce, pomníkové návrhy a podobizny. Největší místnost prvního patra domu je věnována pozoruhodnému modelu Žižkova pomníku (1912–1925). Výstavní prostory v podkroví prezentují a tématizují Bílkův originální Národní pomník (1908).

Centrum Františka Bílka

V suterénu je otevřeno Bílkovo studijní a dokumentační centrum pro odbornou veřejnost. Centrum, vedené odbornou kurátorkou, se zaměřuje na shromažďování a odborné zpracování materiálů o díle Františka Bílka, týkajících se nejen jeho volné tvorby, ale i dalších aktivit, včetně jeho dvou architektonických realizací – pražské Bílkovy vily a domu s ateliérem v Chýnově u Tábora. Základem činnosti centra je sbírka Františka Bílka v Galerii hlavního města Prahy, která vlastní převážnou část umělcovy pozůstalosti.

Centrum se podílí na její propagaci, na přípravě a realizaci přednášek, besed a dalších akcí, které galerie organizuje pro veřejnost. Součástí centra je archiv Františka Bílka. Archivní fond, obsahující obsáhlý oddíl písemných dokumentů a oddíl fotografií, prošel v minulých letech náročnou konzervací v Národním archivu, kde byl po povodních v roce 2002 až do současné doby deponován. Fond je nyní uložen v Bílkově vile, kde nabízí zájemcům z řad badatelů úctyhodný počet unikátních a zajímavých dokumentů, vztahujících se k umělcovu dílu i jeho životu.

František Bílek (1872-1941)

Patřil k nejvýznamnějším českým symbolistům období secese a byl výrazným sochařem, kreslířem, grafikem, ilustrátorem, autorem užitého umění i architektonických návrhů a rovněž samostatným náboženským myslitelem – mystikem s literárními ambicemi. Expozice mají na vybraných dílech Františka Bílka (volné sochy, reliéfy, kresby, grafiky, nábytek, keramika) ukázat celkový charakter jeho umění a poskytnout tak divákovi výstižný názor na osobní přínos Bílka českému a světovému modernímu umění.

Čítárna a studovna odborné literatury a časopisů

V příjemném prostředí Bílkovy vily nabízí zájemcům možnost studia Čítárna uměleckohistorické i uměnovědné literatury. Ve svém archivu disponuje rozsáhlým souborem časopisů (Ateliér, Umělec, Architekt, Stavba, Zlatý řez, Revolver revue, Kritická příloha, Umění, Labyrint, Umění a řemesla, Analogon, Detail a Výtvarné umění), které GHMP odebírala v letech 1985–2015 a z nichž velká část už dnes nevychází. V celkovém součtu je však čtenářům k dispozici 5 772 knižních publikací a časopisů – včetně příručních knihoven a archivu periodik.