Miloš Budík (1935–2023) začal fotografovat v šestnácti letech a brzy se stal jedním z nejúspěšnějších fotografů v Československu. Pracoval pro Bohuslava Fuchse, fotografoval krajiny, módu nebo prostředí nemocnic a architektury. Budíkovy snímky jsou typické dynamickým zobrazením prostoru, ve kterých využívá hru s přirozeným světlem a stíny. Díky těmto principům, jako jeden z mála, přiblížil veřejnosti proměnu vily Tugendhat z podoby „tělocvičny" do obnovené kulturní památky a byla to právě fotoreportáž z této vily, který mu přinesla rozsáhlý obdiv veřejnosti.
Paradoxní využití jednoho z nejluxusnějších interiérů evropské moderní architektury zdokumentované Milošem Budíkem lze zpětně považovat jako určité varování před dehonestací památek, ale také jako důkaz o nadčasovosti architektury Vily, která se dokázala s noblesou vyrovnat i s dočasnou funkcí tělocvičného střediska.