Sbírková expozice umístěná v patře klášterního komplexu prezentuje na více než dvou stech exponátech z oboru malířství, sochařství a uměleckého řemesla proměny formy a funkce výtvarného díla během tří staletí.
Exponáty provenienčně spjaté s českými zeměmi doplňují díla vytvořená v širším středoevropském regionu – zvláště Franky, Rakousy, Sasko – např. díly
Hanse Pleydenwurffa, Albrechta Altdorfera, Hanse Hesseho či Lucase Cranacha staršího.Nejstarší díla z této expozice pochází
z období vlády Přemyslovců, dynastie, k níž náležela i zakladatelka zdejšího
kláštera sv. Anežka Česká. Mezi špičkové exponáty sbírky a poklady národního kulturního dědictví patří díla z období vlády Lucemburků –
krále Jana a zejména jeho nástupce císaře Karla IV. a jeho synů. V lucemburské době působili mimořádní malíři a sochaři, jakými byli
Mistr Michelské Madony, Mistr Vyšebrodského oltáře, Mistr Theodorik, Mistr Třeboňského oltáře či Mistr Krumlovské Madony. Koncem 14. století se zrodil
fenomén tzv. krásného slohu, který českým zemím přinesl na poli umělecké práce věhlas. Doba
vlády Vladislava a Ludvíka Jegellonského je spjatá s pozdně gotickým a raně renesančním obdobím – tehdy zde působili malíři jakými byl
Mistr Svatojiřského oltáře, Mistr Puchnerovy archy, Mistr Litoměřického oltáře, či vynikající řezbáři Mistr Oplakávání Krista ze Žebráku a Mistr Oplakávání Krista ze Zvíkova. Mezi datačně nejmladší díla v expozici patří
malby Monogramisty IW ze 40. let 16. století, tehdy ve střední Evropě již převládala renesanční estetika.