Volyňští Češi – zapomenutí kolonisté Ukrajiny

S jihočeským městem Volyně nemají volyňští Češi nic společného. Bývalá Volyňská gubernie je historická oblast na dnešní severozápadní Ukrajině, rozlohou velká asi jako Čechy. V druhé polovině 19. století sem ruská carská vláda lákala přistěhovalce, aby obdělávali nevyužitou půdu. Kromě její levné koupě lidem nabídla řadu dalších výhod, od práva na zakládání výrobních podniků přes právo na výuku v rodném jazyce, vlastní samosprávu a náboženskou svobodu až po osvobození od placení daní na dvacet let a osvobození od vojenské povinnosti. Z Rakouska-Uherska nakonec na Volyň odešlo téměř 16 tisíc Čechů. Žili přibližně v 650 vesnicích, z nichž většina měla díky pracovitosti lidí, jejich zkušenostem a také moderní zemědělské mechanizaci vyšší úroveň než okolní ukrajinské obce. Češi zakládali pivovary, cukrovary, mlékárny, mlýny a konzervárny, pěstovali chmel, obilí, ovoce a další zemědělské plodiny.

Velkou změnu přinesl rok 1920 a rozdělení Volyně mezi obnovené Polsko a SSSR. Volyňští Češi nejenom přicházeli o někdejší výhody, ale v novém státě se stali obětmi agresivní národnostní politiky sovětské vlády, perzekucí, bídy a častých hladomorů. Mnozí byli odsouzeni k smrti a skončili v gulazích.

Když se po válce celá Volyň stala součástí Sovětského svazu, většina volyňských Čechů se vrátila do své vlasti a usadila se na území, které opustili sudetští Němci. Další vlna reemigrace přišla po roce 1989, kdy se na pozvání České republiky vrátily asi dva tisíce volyňských Čechů. Od roku 1991 je Volyň součástí samostatné Ukrajiny. Poslední vlna přesídlení vypukla po roce 2015 kvůli obsazení Krymu a občanské válce na Ukrajině; do Česky se tehdy vrátilo zhruba 200 lidí. Na Ukrajině dodnes žije několik tisíc potomků českých vystěhovalců, vracejí se ale už jen rodiny či jednotlivci.