#světovéČesko a evropský unikát v podobě Červeného jezírka

Hromnické červené jezírko je od roku 1975 přírodní památkou, jehož hloubka dosahuje 18 metrů a rozloha 12 ha. Jezírko široké 130 a dlouhé 190 cm vzniklo v 19. století závalem odvodňovací štoly po zastavení těžby břidlice. Ta je v lokalitě popsána již v roce 1578. Ložisko vitriolové břidlice objevili a začali využívat cisterciáčtí mniši z plaského kláštera k výrobě léčiv.
 
Břidlice se používala jako kamenec k bělení textilu. Začátkem 19. století, se z ní začala vyrábět dýmavá kyselina sírová, lidově nazývaná vitriol nebo oleum: Horníci kopali břidlici a pak ji prolévali vodou, z červeného louhu odpařováním vznikl vitriolový kámen a ten se dál zpracovával na kyselinu sírovou. Na hromnické kyselině byl dlouhou dobu závislý německý i anglický průmysl –zdejší výroba kyseliny sírové byla svého času jediná na světě!
 

Voda v jezírku „žrala“ podrážky

S vynálezem syntetické výroby této chemické suroviny nebyl již důl v Hromnici rentabilní. Výroba hromnické kyseliny zde byla ukončena v roce 1896. Když byla těžba ukončena, postupně došlo k sesuvu stěn lomu, až vzniklo hromnické červené jezírko. Na vyšší stěně je ještě dnes vidět stupňovitý způsob dobývání vitriolové břidlice.

Jelikož je voda v jezírku slabým roztokem kyseliny sírové, nežijí v něm žádní živočichové. Není radno se zde koupat – ještě v třicátých letech byla koncentrace kyseliny sírové taková, že když se namočily boty do vody, podrážky upadly. Dnes sice takové nebezpečí již nehrozí, ale pořád se jedná o kyselinu rozpuštěnou ve vodě. A když fouká vítr od jezera, udeří vás do chřípí štiplavý sirný zápach…
 

Ďáblova koupel na Novém Zélandu

Jestliže vám přijde jezírko s červenou vodou zvláštní, ukážeme vám další raritu světa. Je jím Ďáblova koupel, jezírko neonově žluté barvy na Novém Zélandu. Našli byste jej na Severním ostrově v rezervaci Wai-O-Tapu.
 
V maorštině znamená Wai-O-Tapu „Posvátné vody“ a i Evropan musí dát Maorům za pravdu. Zdejší vulkanická oblast dokáže vykouzlit množství úchvatně barevných sirných jezírek. Za barevnost zdejších vod může vysoký obsah minerálů. Je zde také velké množství horkých pramenů, kráterů, gejzírů, bahenních sopek a jezírek.

Jezírko Devil's Bath (Ďáblova koupel) má podobně jako naše české Hromnické jezírko co dělat se sírou. Zatímco naší přídavnou látkou je ve vodě rozpuštěná kyselina sírová, tedy sirnatá sůl, Ďáblovu koupel tvoří čistá síra. Měňavá žlutá barva na hladině je způsobená právě plovoucí sírou, která vydává vydatný zápach po zkažených vejcích. A navíc teplota vody dosahuje na povrchu sedmdesáti tří stupňů Celsia a u dna až dvě stě šedesáti stupňů Celsia.
 

Kde najdete další „kyselinová jezera“?

• Jezero Kawah Ijen, Jáva (Indonésie): „nejkyselinovější“ jezero na Zemi najdete na východním konci indonéského ostrova Jáva. Leží v prohlubni, která vznikla propadem stěn sopky, jejíž průměr přesahuje 16 km.
• Jezero Linow, Sulawesi (Indonésie): sopečné jezero poblíž města Manado mění chemické složení vody a stejně i tak barvu – jezerní voda může být červenám tmavě zelená i modrá.
• Jezírko Dallol v oblasti Danakil (Etiopie): zdejší krajina je patrně tím nejžhavějším a nejsušším místem na světě, teplota zde běžně dosahuje 45 °C a moře roztaveného magmatu zde vytéká těsně pod povrchem zemské kůry. Jsou tu dvě vysoce aktivní sopky – Erta Ale má na svém vrcholu aktivní, bublající lávové jezero. Oblast v kráteru Dallol je posetá kyselinovými „rybníky“ a gejzíry. Fantaskní barvy vytváří (jednou za dlouhý čas) déšť a mořská voda z nedalekého pobřeží. Tu zahřívá magma, mořská sůl reaguje s vulkanickými minerály v magmatu a tím vytváří oslnivé barvy. V nejteplejších a nejkyselejších jezírkách vytváří síra a sůl jasně žluté útvary. V chladnějších jezírkách tvoří měděné soli jasně tyrkysovou barvu vody.
• Jezero Caviahue v Patagonii (Argentina): kyslost jezera Caviahue je řízena extrémně kyselou řekou Rio Agrio na horním toku. Vysoký obsah síranů jak v řece, tak v jezeře lze přičíst kyselině sírové, která se vytváří absorpcí sirných plynů v kráterovém jezeře Copahue Volcano.
• Jezero v kráteru sopky El Chichon (Mexiko): na vrcholu sopky vzniklo po erupci kráterové jezero, ve kterém se z okolních hornin začala koncentrovat vyluhovaná síra. Postupné navyšování koncentrace síranů vedlo ke vzniku kyselého kráterového jezera, ve kterém se nachází koncentrovaná kyselina sírová.
• Kyselinová jezírka v Yellowstonu (USA): většina vod v parku je alkalická, ale voda v povodí Norris Geyser je vysoce kyselá. Způsobují to sirnaté soli, které se dostávají na povrch hydrotermálními průduchy. Jezírka tak mají vysoký obsah kyseliny sírové.
• Kyselinové jezírko v sopce Santa Ana (El Salvador): malé vitriolové jezírko se nachází i na nejvyšší sopce státu El Salvador ve Střední Americe. Území Salvadoru je velké přibližně jako Morava a najdete zde 25 aktivních sopek. Svatá Anna naposledy soptila v roce 2005.