Jedná se o součást vnějšího Pražského okruhu, který po svém dokončení vzájemně propojí celkem devět komunikací dálničního typu směřujících z Prahy a spojujících hlavní město s okolními regiony a státy, se může pochlubit hned několika unikáty. Jedním z nich je úsek spojující dálnici D1 na Brno s dálnicí D5 na Plzeň, konkrétně most přes Lochkovské údolí. Ten je nejvyšší stavbou svého druhu v Praze. Navíc se tento 461 m dlouhý kolos pyšní svým třiceti sedmi metrovým rozpětím a obloukovým půdorysem.
Autoři mostu, architekti Patrik Kotas a Petr Šafránek, se při jeho tvorbě snažili navrhnout takové řešení dopravní stavby, která by se při své majestátnosti nevyznačovala jen svou robustností a užitečností. Proto nosnou ocelobetonovou konstrukci mostu tzv. spřažili, takže je společná pro oba jízdní pásy. Takovéto řešení je pro podobný typ stavby rovněž velmi netradiční, protože většina mostů na komunikacích dálničního typu má pro každý směr jízdy samostatnou nosnou konstrukci.
Další zvláštností mostu je to, že ho podpírají šikmé pilíře. To je u těchto druhů staveb naprosto neobvyklé řešení, stejně jako byl i postup výstavby. Kromě šikmých pilířů postavili stavbaři během dvou týdnů i dva pomocné svislé pilíře. Bez nich by totiž most, který vznikal postupným vysouváním nad údolí, nikdy nepostavili. Masivní betonové sloupy sloužily jako podpěra. Po dokončení mostu byly zbourány. Nejdříve se lanem odřízla horní část pilířů a zbytek konstrukce byl pak rozlámán obřími hydraulickými kleštěmi. Železo se následně oddělilo od betonu, který se zpětně použil. Na první pohled možná zbytečné peripetie, byla to ovšem ta nejlevnější varianta.
Zajímavým detailem, který ovšem vynikne až s větším odstupem je i barevnost stavby. Autoři projektu se rozhodli pro modrou barvu, která se objevuje ve všech jeho částech. Tyto jednotné vizuální znaky stavby plní nejen estetický účel, ale jsou také podvědomou informací zejména pro řidiče. Zvláště potřebnou dostanou-li se na jednom z konců mostu na tzv. Lahovickou estakádu. Nejdelší estakádu ve střední Evropě, která měří 2055 metrů, leží na celkem 88 pilířích a nejvyšší z nich dosahuje výšky 40 metrů. To je jako 16-ti patrový dům.
Na celé stavbě je celkem 17 mostních objektů. Mimoúrovňová křižovatka silničního okruhu se Strakonickou a souvislé přemostění přes údolí Berounky o 37 polích v celkové délce 2,0 km jsou u nás co do velikosti a složitosti rekordními stavbami. Krátká byla také doba výstavby celé stavby s ohledem na její složitost a náročnost území, kterým prochází. Prochází tudy význámná
cyklotrasa A1 z Prahy na Karlštejn.
Nic proti Karlštejnu, Pražskému hradu či Karlovu mostu, nic proti těmto tzv. „prověřeným hodnotám“. Vaší pozornost si ale rozhodně zaslouží také tyto stavby. Zvláště pak mosty, které mají smůlu v tom, že je bereme jako místo, kde se pohybujeme sem a tam, ale už si nějak nestačíme všimnout, že jsou také krásné a vznešené. Mají své velké příběhy, které mohou vyprávět.
Tato stavba je součástí výběrové sbírky projektu Stavba čtvrtstoletí.