Maškův mlýn je tím nejzachovalejším ze všech mlýnů Radotínského údolí. Pro odlišení od Maškova mlýna, který stával v místech dnešní Lochkovské cementárny, se označoval také jako Zadní Mašek.
Komplex tvoří
čtyři samostatné budovy (na jižní straně pouze kůlny) uzavírají čtvercový dvůr na levém břehu
Radotínského potoka pod jeho soutokem s Mlýnským potokem. Rybníček, ze kterého vede náhon na mlýn, je napájen oběma potoky. Nejstarší západní budova pochází
z poloviny 17. století. V severním průčelí této budovy kamenný portál, nad ním nika se sochou sv. Jana Nepomuckého. K západní straně je přistavěna novější mlýnice (zřejmě z poloviny 20. stol.). Ve mlýně je perfektně zachované a dodnes
provozuschopné mlýnské zařízení.
Historie tohoto mlýna je známa
od třicetileté války. V té době byl jeho majitelem, stejně jako na Hořejším (
Taslarově) mlýně,
Jiří Brejcha. Mlýn byl zřejmě panský, protože vrchnost na něj v té době měla podací právo. Tento větší z obou mlýnů zdědil jeho mladší syn Jiřík. Jeho rodina zde hospodařila až
do roku 1873 (posledním majitelem byl Jan Urban, manžel Marie Brejchové. V letech
1873-1877
patřil mlýn manželům Václavu a Kateřině Kozákovým, poté manželům Kubrichtovým a
od roku 1892 jej vlastnil Josef Stočes. Roku
1904 získal mlýn
Antonín Mašek z mlynářského rodu, spravujícího „Předního Maška“ pod Lochkovem, a přistavěl zde pekárnu. Jeho potomci udržují mlýn dodnes,
mlít přestal v roce 1952.
Mlýn je v soukromém vlastnictví a není veřejnosti přístupný.