Národní přírodní památka nemá však nic společného se sopkou, jak by se laicky mohlo zdát. Sopky
Českého středohoří jsou mrtvé už desítky milionů let a žádná aktivní vulkanická činnost tady nebyla prokázána. Záhadu, k čemu vlastně uvnitř kopce dochází, vysvětlil roku 1881 pražský univerzitní profesor Jan Krejčí – Boreč je vlastně dutá hora, protkaná složitým
puklinovým labyrintem.
V zimě ve své spodní části nasává studený vzduch, který stoupá vzhůru, cestou se ohřívá a nahoře se vyfukuje
o teplotě 9–10°C. A v létě naopak – studený vzduch proudí dolů.V zimním období se vlivem rychlého zchlazení pára zviditelní a čím větší zima, tím je pára lépe pozorovatelná. Místa, kde lze pozorovat výfuky teplého vzduchu, mají své odborné označení –
ventaroly. Těsně u výdechů můžete pozorovat
vzácné játrovky a jasně zelené mechy, a jen několik desítek centimetrů nad prohřátými rostlinami visí rampouchy vzniklé kondenzací páry. Vrchol Boreče je
jediné místo na území našeho státu, kde roste
borečka vzácná, středomořský
druh játrovky, který k životu potřebuje vlhko a teplo zároveň. Rostlina byla zařazena na Červený seznam mechorostů ČR, do kategorie kriticky ohrožených.
Přes vrch vede dálková
naučná stezka Lovoš–Boreč a okružní naučná stezka Boreč vedoucí
z obce Režný Újezd, seznamující turisty s nejatraktivnějšími místy kopce. Naučná stezka Boreč
je dlouhá 3 km.