Malíře výstava v Západočeské galerii představí výběrem z celoživotní tvorby, jejímž spojujícím prvkem je promyšlený kompoziční a koloristický princip.
Paterova malba oscilovala mezi předmětným modernismem a čistou abstrakcí. Na konci 50. let, kdy abstrakce dominovala světovému umění, u nás však byla naprostým tabu, k ní Patera dospěl samostatným vývojem. V českém umění byl jeden z prvních, třebaže v jeho případě měla abstraktní forma vždy předmětné východisko.
Jiří Patera disponoval silnou teoretickou reflexí malby, což souviselo s jeho kořeny v okruhu PF UK v Praze, kde ho ovlivnil profesor Martin Salcman. Později zde Patera sám působil jako asistent Zdeňka Sýkory. Důležitým zázemím jeho malířské zkušenosti byla v těchto souvislostech i plenérová krajinomalba transformovaná do autonomní formy. Poté, co byl donucen své působení na vysoké škole ukončit, ovlivnil Patera svým pedagogickým působením v amatérských kroužcích mladší uměleckou generaci v Plzni; někteří tvůrci pak zdejší prostředí svým významem přesáhli (Václav Malina, Milan Maur).
Paterovo dílo bude na výstavě představeno ve svých vrcholných projevech, zároveň zde však budou naznačeny zmíněné souvislosti, do nichž se vřazovalo. Přestože je umělcův význam dosud víceméně omezen na plzeňské prostředí, výstava se pokusí tuto jeho pozici přehodnotit a vřadit jeho dílo do širšího kánonu českého umění druhé poloviny 20. století.