Adolf Born se narodil v
Českých Velenicích. Když mu bylo pět, přeložili tatínka-železničáře do
Prahy.
„Ale jižní Čechy ve mně už zůstaly,“ říkal Born o své tvorbě.
„Dodnes vidím dědky v černém, v kloboucích, jak v neděli čekají na nádraží na vlak. Ta romantika zůstává i v mých kresbách.“
Studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě
Univerzity Karlovy, později přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a na Akademii výtvarných umění. Ovlivnil ho malíř
František Tichý a jeho svět cirkusů a varieté, obdivoval
Mikoláše Alše, Luďka Marolda a
Zdeňka Buriana, měl rád exotiku, historii a časy staré monarchie. Rád cestoval, zejména po Skandinávii, Turecku a Řecku, měl také obsáhlou sbírku čepic a klobouků z celého světa. Z českých spisovatelů si oblíbil
Bohumila Hrabala,
Karla Poláčka a
Jaroslava Haška, miloval bajkaře
Krylova, La Fontaina či
Ezopa a jejich míchání světů zvířat a lidí. Born používal bohatou škálu výtvarných technik, od suché jehly přes lept a litografii až po akvarely a pastely.
Od roku 1960 vystavoval po celém světě, proslavil se jako karikaturista a získal řadu cen. Roku 1972 vytvořil stálý filmařský tým s televizním a filmovým scenáristou
Milošem Macourkem; kromě seriálů
Mach a Šebestová či o
opici Žofce, které znáte z
Večerníčku, společně vytvořili asi šedesát snímků. Born rovněž ilustroval řadu knížek pro děti, například
Boříkovy lapálie Vojtěcha Steklače a
Verneovky, ale také
Dickense, Poea, Dumase a dalších autorů. Pro
Národní divadlo v Praze navrhl kostýmy k opeře
Čert a Káča Antonína Dvořáka, známé jsou i jeho animace z filmové série o básnících
Dušana Kleina. Poslední díl
Jak básníci čekají na zázrak byl uveden do kin měsíc před jeho smrtí.
Roku 1974 byl Born na světové výstavě v kanadském Montréalu oceněn jako
karikaturista roku, později získal
Medaili Za zásluhy 1. stupně, cenu
Animafilmu za celoživotní přínos animovanému filmu a byl rovněž jmenován
rytířem francouzského Řádu umění a literatury.