Letos je to
přesně 200 let, kdy byl park tehdejším majitelem panství Rudolfem Josefem Colloredo-Mansfeldem založen. Horní část parku byla již v 16. stol. užívána jako
zahrada pro pěstování zeleniny, konopí a ovocných stromů. V roce 1602 Jan Rudolf Trčka z Lípy nechal zde, za
městskými hradbami, postavit Letohrádek, čímž došlo k rozšíření
zámeckého areálu a vznikl prostor obdélníkového tvaru se zahradou v renesančním duchu. Založení
zámeckého parku tehdejším majitelem panství Rudolfem Josefem Colloredo-Mansfeldem je datováno do roku 1820, kdy ve
stylu romantického anglického parku upravil údolí Zlatého potoka.
Úpravy probíhaly dle návrhu zahradníka J. Exnera. Při této příležitosti je pro zájemce v sobotu
6. 6. od 17:00 hodin připravena přednáška v zámecké tabulnici na téma „
Péče o park a krajinu ve 21. stol. za využití koňské síly". Přednáší paní Jindřiška Svobodová ze spolku Centrum slezského norika.
V sobotu i v neděli se návštěvníci mohou zúčastnit
procházky parkem za odborného výkladu paní RNDr. Jarmily Martincové z Výzkumné stanice Opočno (v 10 a ve 14 hodin), po oba dny je také možná projížďka parkem v kočáru taženém koňmi. Vstup do zámeckých zahrad a parku je volný.
Park je otevřený vždy od 6:00 do 20:30 hodin.
Jeden park, čtyři mikroklimata
Opočenský zámecký park tvoří architektonicky vyvážený celek mistrně zasazený do
údolí Zlatého potoka. Skalnaté údolí pod zámkem bývalo v dobách gotického hradu odlesněno. Plocha před letohrádkem sloužila jako užitná, okrasná i ovocná zahrada. V roce 1740 zde bylo vysazeno
62 meruněk,
47 broskví,
32 višní a 18 mišpulí. Ve sklenících se pěstovalo
357 citrusů,
200 ananasů a řada okrasných rostlin.
Park lze rozdělit na čtyři části s výrazně odlišnými klimatickými poměry.
Stinný severní svah s opukovými stěnami má chladnější a vlhké mikroklima. V části svahu je zachován
vzácný zbytek suťového lesa. Okrajové části jsou porostlé především modřínem, tisem, smrkem a habrem. Skály často kryje drobná kapradina a mech.
Jižní svah pod zámkem je méně strmý. Vyznačuje se teplým a slunným mikroklimatem. Převládají zde
javory, jasany, buky, duby a jírovce, z jehličnatých
zeravy a cypříšky. V křovinatém podrostu je často zastoupena svída, v bylinném patru převládá dymnivka, plicník, zapalice atd. V nejteplejších partiích roste
zplanělý jihoevropský tulipán lesní.
Na úzkém
dně údolí je mikroklima ovlivněné především vodní hladinou rybníků na Zlatém potoce. Tepelné inverze a vlhká až mokrá půda mají výrazný vliv na skladbu zde rostoucích dřevin a bylin (k nejzajímavějším patří mladší metasekvoje). Nejlepší podmínky pro růst
exotických dřevin jsou v
rovinaté části před letohrádkem. Půda je zde po dlouhou dobu zahradnicky obdělávaná, dřeviny jsou částečně chráněny městskou zástavbou. Dominantami této části parku jsou
líska turecká, buk stříhanolistý, smrk východní, platan javorolistý, tulipánovník, lípa stříbrná. Mezi těmito, svým vzrůstem mohutnými stromy, jsou i méně nápadné, ale přesto vzácné dřeviny:
jinan dvoulaločný, zerav japonský, nahovětvec kanadský, katalpa, dřezovec trojtrnný či
okrasná jabloň. V celém parku hojně roste několik zahradních forem tisu.
Na prvním nádvoří zámku si pozornost zaslouží krásně rostlý
rozložitý ořešák černý (Juglans nigra). Z jeho ořechu byl vypěstován, a v roce 2000 v jeho blízkosti vysazen, mladý nástupce tohoto krasavce. V údolní části parku jsou drobné
romantické stavby – čínský pavilón a koupadlo, uměle vytvořené „
orlí hnízdo“ a
řada mostků a dalších drobných staveb. Z vyhlídek nad severním svahem se otevírají krásné pohledy na zámek a panorama městečka.