Kaple, napodobující loretánskou svatou chýši, která stála v Nazaretu a před níž se dle legendy odehrálo zvěstování Panně Marii, vyrůstaly v evropských katolických zemích v době baroka jako houby po dešti. V Česku jich najdete přibližně šedesát, a to od zřícenin až po pečlivě opravené stavby.
Pražská Loreta patří k vůbec nejznámějším.
Předloha z Mikulova?
Loreta není jen vzácnou architektonickou památkou, ale zároveň
věhlasným poutním místem, jehož proslulost lze v rámci
Prahy srovnat snad jedině se soškou
Pražského Jezulátka.
Zakladatelkou a první patronkou pražské Lorety byla roku 1626
česká šlechtična Benigna Kateřina z Lobkovic, kterou prý uchvátila
starší loreta v Mikulově. Pro duchovní správu si vybrala
kapucíny, kteří si poblíž postavili
klášter. Pod lobkovickým patronátem poutní místo fungovalo až do 20. století, přímo pod Svatou chýší je umístěna
lobkovická krypta.
Málo se však ví, že
dnešní barokní průčelí vzniklo až téměř sto let po založení Lorety. Výraznou architektonickou kulisu vytvořil
architekt Kryštof Dientzenhofer společně se svým
synem Kiliánem Ignácem – a právě na zajímavou stavební historii loretánského průčelí se zaměřuje
letošní hlavní sezonní výstava, která se v Loretě otevírá ve
středu 15. června. Uvidíte, jak se Loreta měnila v průběhu 17. a 18. století, jak přibývaly kaple a proměnilo se i její průčelí včetně sochařské výzdoby.
Loreta je otevřena každý den včetně sobot, nedělí a většiny svátků. Základní vstupné je 150 Kč, snížené pro děti do 15 let 80 Kč, pro studenty 110 Kč a pro seniory nad 70 let 130 Kč, zájemci si mohou areál projít s audioprůvodcem.
6 222 loretánských diamantů
Jedním z nejobdivovanějších míst je
klenotnice s loretánským pokladem, kolekce několika set uměleckých skvostů, většinou pocházejících z darů vděčných poutníků. Mezi nejvzácnější díla patří
sbírka velkých barokních monstrancí, prvotřídní ukázka
zlatnictví z přelomu 17. a 18. století. Pověstná je například
diamantová monstrance Pražské slunce, kterou na sklonku 17. století vyrobili vídeňští zlatníci podle
návrhu architekta a designéra Johanna Bernarda Fischera z Erlachu. Monstranci zdobí
6 222 diamantů, které k sňatku dostala od svého třetího, o pětatřicet let mladšího manžela hraběnka Ludmila Kolovratová; v závěti uvedla, že z nich má být vyrobena monstrance pro Loretu.
Loretánské zvonky aneb hudba, kterou jinde v Praze neuslyšíte
Pozoruhodnou historickou raritou je
loretánská zvonkohra, která má příchozí každou hodinu povzbuzovat k modlitbě. Loretě ji věnoval
bohatý malostranský obchodník Eberhard z Glauchova, autorem sedmadvaceti signovaných zvonků je
amsterodamský městský zvonař a dělolijce Claudy Fremy, instalaci a propojení s věžními hodinami provedl
pražský hodinář Petr Neumann. Při slavnostním svěcení měl každý zvon svého kmotra z řad vysoké šlechty, nad prvním z nich dokonce převzal patronát sám císař Leopold I.
Poprvé se loretánské zvonky rozezněly nad pražskými střechami 28. září 1695.
Ačkoli podobné zvonkohry se dochovaly například v Amsterodamu, Delftu či Bruggách, v Loretě uslyšíte
jeden z posledních dochovaných evropských barokních nástrojů v Evropě, jehož mechanismu se nedotkla modernizace. Záměrně píšeme v Loretě – ačkoli ji uslyšíte i zvenčí, zvonkohra byla navržena tak, aby hrála loretánským poutníkům shromážděným na nádvoří u svaté chýše. Hudební zážitek je tam prý docela jiný než venku na náměstí. Nevěříte? Zřejmě si to budete muset ověřit na vlastní uši.