Světoznámá soška Pražského Ježíška v kostele, zasvěceném Panně Marii Vítězné a svatému Antonínovi Paduánskému, je každoročně cílem statisíců věřících z Čech i z celého světa. Kostel je zároveň kulturní a uměleckou památkou světového významu.
Půvabná soška malého Ježíška, vystavená úctě lidí v
kostele Panny Marie Vítězné v Praze na
Malé Straně, přijímá denně návštěvníky z desítek zemí světa. Lidé zde prosí o
pomoc, uzdravení, mír, někteří s důvěrou očekávají narození dítěte, a mnozí se vrací, aby poděkovali.
Pravicí dítě
žehná, zatímco levice drží
zemský globus završený křížem – celý náš svět spočívá v jeho ruce. Pražské Jezulátko pochází ze Španělska. Legenda vypráví, že se Ježíšek zázračně ukázal jistému mnichovi, který podle jeho podoby vymodeloval tuto sošku. Jezulátko přivezla ze
Španělska vévodkyně Marie Manriquez de Lara, která se roku 1556 vdala za pana Vratislava z Pernštejna. Sama ji pak odevzdala jako svatební dar své
dceři Polyxeně z Lobkovic. Ta ji velmi uctívala a zakusila od ní mnohokrát útěchu a pomoc. Polyxena ji jako vzácný dar
věnovala roku 1628 klášteru bosých karmelitánů u
kostela Panny Marie Vítězné. Karmelitáni umístili sošku v kapli noviciátu, aby se mladí řeholníci učili ctnostem
od malého Ježíše. Novicové si sošku velmi oblíbili a konali před ní každodenní pobožnosti. V roce
1631 obsadili Sasové
Prahu a Karmelitáni uprchli z kláštera.
Klášter byl vypleněn a Jezulátko bylo poničeno a
hozeno mezi haraburdí.
Znovunalezení Jezulátka
V roce 1637 se řeholníci vrátili do
Prahy. Mezi nimi byl také
otec Cyril od Matky Boží, původem Lucemburčan, který si vzpomněl na dobu svého noviciátu a na
mocnou přímluvu Jezulátka. Sošku našel mezi starým haraburdím. S bolestí však zjistil, že má ulomené obě ruce. Při modlitbě se mu zdálo, že mu Ježíšek říká: „Smilujte se nade mnou a já se smiluji nad vámi, dejte mi moje ruce a já vám dám svůj pokoj, jak mne budete ctít, tak já vám budu žehnat!“
Otec Cyril nakonec dosáhl toho, že Jezulátku byly vyrobeny nové ručičky.
Malý Ježíšek začal žehnat klášteru, místním lidem i celé
Praze. Byla mu připisována
zázračná uzdravení a mimo jiné i
záchrana Prahy při obležení Švédy roku 1639. V roce 1641 byla soška umístěna do kaple v kostele, vlevo za vchodem (dnes kaple sv. Kříže). V roce 1655 byla soška slavnostně korunována pražským biskupem. Kaple už nestačila, protože zástupy ctitelů překážely vstupu do kostela. Proto byla soška v roce 1741 přemístěna na dnešní místo na pravé straně uprostřed lodi kostela a roku 1776 zde byl pro ni vybudován důstojný oltář.
Oblékání Jezulátka
Uvnitř kostela se nachází i muzeum, kde je vystavena řada kultovních předmětů a část vzácného souboru textilií z šatníčku Jezulátka.
Oblékání Jezulátka zdůrazňuje jeho pravé lidství – tak jako matka obléká své dítě, tak sestry karmelitky oblékají Ježíška. Roucha samotná však naznačují jeho božství, jeho kněžský a královský majestát. Jezulátko se jako kněz u oltáře převléká do oděvů barvy daného liturgického období, které se řídí podle církevního kalendáře. Obecně se používají čtyři základní barvy:
- Bílá - barva slávy, čistoty a svatosti – pro slavnosti, dobu velikonoční a vánoční
- Červená - barva krve a ohně – pro Svatý týden, Svatodušní svátky a svátky sv. Kříže
- Fialová - barva pokání – pro dobu postní a adventní
- Zelená - barva života a naděje – pro liturgické mezidobí (nejčastější barva)
První vrstvou oděvu je
spodní košilka. Přes řízu se obléká
barevná košilka. Navrch se obléká
pláštík, který se barvou i vzorem shoduje s košilkou. Levá strana splývá volně přes rameno, zatímco pravá přední strana je nad žehnající rukou přeložena, čímž se stává viditelnou spodní část pláštíku. Na závěr se na ruce a na krk navlékají
okruží, pokud nejsou součástí košilky. Do levé dlaně se Ježíškovi vkládá královské
jablko a nad hlavou má připevněnou
korunu.
Šatník sošky čítá okolo tří set oděvů, ne všechny jsou ale použitelné. Většina šatů jsou dary z vděčnosti.
Část Ježíškova šatníku je možno zhlédnout ve volně přístupném muzeu.
Chrámové muzeum v kostele Panny Marie Vítězné v Praze
V
muzeu Pražského Jezulátka najdete vybrané
historické šaty Pražského Jezulátka i oděvy z celého světa. Prohlédnout si můžete také
betlémy z různých zemí. Do muzea se vchází přes kostel, vpravo od hlavního oltáře. Muzeum Pražského Jezulátka představuje návštěvníkům především tradici oblékání sošky Pražského Jezulátka. Najdete zde
vybrané historické textilie a šaty darované věřícími z různých zemí. Součástí expozice jsou mimo jiné:
- šaty od císaře Ferdinanda II.
- pláštík darovaný spisovatelem Paolem Coelho
- korunka darovaná papežem Benediktem XVI. při jeho návštěvě kostela v roce 2009
- historická rokoková korunka Pražského Jezulátka
- šaty z Koreje, Mexika, Filipín, Itálie, Polska a dalších zemí
- fotografie z převlékání Pražského Jezulátka
- fotografie sošky v šatech různých liturgických barev v její skutečné velikosti
- výstava betlémů z různých zemí světa
Objevte Pražské Jezulátko v Praze – světově proslulou sošku, unikátní muzeum historických šatů a betlémy v kostele Panny Marie Vítězné.
Pražské Jezulátko se nachází v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze.
Návštěvníci mohou uctít sošku Pražského Jezulátka, prohlédnout si muzeum s historickými šaty, oděvy z celého světa a betlémy.
Soška je uctívaná jako symbol pomoci, uzdravení a naděje; lidé sem přicházejí prosit i děkovat za vyslyšení svých proseb.
Soška pochází ze Španělska, odkud ji přivezla vévodkyně Marie Manriquez de Lara.
Sošku věnovala Polyxena z Lobkovic roku 1628 klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné.
V muzeu lze vidět historické šaty, oděvy z různých zemí i výstavu betlémů a další předměty spojené s tradicí Jezulátka.
Mezi dárci byli například císař Ferdinand II., spisovatel Paulo Coelho a papež Benedikt XVI.
Šatník sošky čítá kolem tří set oděvů, z nichž většina jsou dary od věřících.
Obléká bílou, červenou, fialovou nebo zelenou podle liturgického období – například bílá pro slavnosti a vánoce, červená pro svatý týden, fialová pro advent a postní dobu, zelená pro liturgické mezidobí.
Oblékání podtrhuje jeho lidství i božství a probíhá podle tradic vedených církevním kalendářem.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.