Poznejte lemuří ráj v Zoo Olomouc na komentovaném krmení

Olomoucká zoo, po krátkém chovu (1990-1993) nerozmnožujícího se páru a dočasném azylu pro 7 samců ze Zoo Praha v povodňovém roce 2002, otevřela v květnu 2012 společně s novým vstupem do zahrady chovné centrum lemurů kata. V dubnu 2012 přicestovaly ze Zoo Ostrava 3 samice Menatra, Tonga a Ambia. Do června čekaly na samce Samba ze Zoo Opole. Následující rok se skupina rozšířila narozením dvou samiček a jednoho samečka. V roce 2014 vznikly ve skupině spory a rvačky po té, co Tonga a Menatra porodily dvojčata. Menatra s mláďaty byla ze skupiny oddělena a později společně odešly do Zoo Spišská Nová Ves. Následně došlo k výměně samce za nepříbuzného Taťku, otce letošních mláďat.

Většině poloopic na Madagaskaru kvůli kácení deštných pralesů doslova mizí domov před očima a stávají se tak nejohroženější skupinou primátů na světě, jsou na prahu vyhynutí. Komentovaná krmení má zoo v plánu o velikonočním víkendu 4. a 5. dubna v době od 10 do 15 hodin. Kromě lemurů (14:30 h.) se lidé dostanou blíže k nosálům (10:00 h.), plameňákům (10:30 h.), gepardům (11:00 h.) nebo medvědům a vlkům (15:00 h.).

Matriarchát u lemurů

Lemur kata obývá výhradně ostrov Madagaskar, kde žije v početných skupinách až o 30 členech, kterým velí dominantní samice. V tlupě se vše točí kolem mláďat. Malí lemuři mohou sát mléko od kterékoliv matky a ty si vzájemně pomáhají i s hlídáním. Ochotně se ujímají také osiřelých mláďat.

Skupina vždy čítá pouze jednoho dospělého samce. Mezi typické tělesné znaky tohoto druhu patří dlouhý pruhovaný ocas, kterým udržuje rovnováhu při skocích a slouží mu i k dorozumívání ve vysoké trávě. Pohybuje se převážně v korunách stromů, a je oproti jiným lemurům aktivní ve dne. Živí se zejména lesními plody, ovocem, semeny a výhonky stromů, či hmyzem. Samice je schopná oplodnění pouze 3 dny v roce. Mládě se drží nejprve na břiše matky, po 2 týdnech přesedlá na matčina záda.
 

Voňavý ocas nočních duchů

Staří Římané nazývali duchy zemřelých "lemuros". První Francouzi, kteří na Madagaskaru přistáli a uslyšeli naříkavé plačtivé hlasy, připomínající lidský nářek, dali jejím původcům jméno "lemur" tedy "noční putující duch".

Lemuři mívají problémy s termoregulací. Po ránu se snaží ohřát co největší plochu těla slunečními paprsky tak, že sedávají otočení k vycházejícímu slunci s rozpaženýma rukama. Novorozená mláďata mají jasně modré oči. Zářivě žlutou barvu získají jejich duhovky teprve časem. 

Souboje samců probíhají tak, že lemuři si naparfémují konec ocasu podpažními žlázami a pak jím švihají soupeřovi kolem čumáku.