Památník Hrabyně si připomíná 50 let od položení základního kamene

O strategickou vyvýšeninu na Hrabyni se v dubnu 1945 bojovalo týden. Padlo tady 280 vojáků Rudé armády, 14 civilistů, téměř 80 procent staveb v obci bylo zničeno. Položení základního kamene památníku se uskutečnilo 29. dubna 1970, tedy den před pětadvacátým výročím osvobození Ostravy.
 
Slavnostního poklepání se ujali tehdejší prezident Ludvík Svoboda, za války brigádní generál 1. československého armádního sboru, a sovětský maršál Andrej Ivanovič Jeremenko, generál 4. ukrajinského frontu, který osvobozovací akce v roce 1945 řídil.
 

Stavba trvala 10 let

Stavba památníku trvala deset dlouhých let. Nejprve se projektu ujala dvojice architektů ze Stavoprojektu Ostrava, jenže v březnu 1974 se „zjistilo“, že jeden z tvůrců měl příbuzného ve wehrmachtu a stavba byla zastavena. I když se tvrzení nezakládalo na pravdě, prací na památníku se nově chopili jiní architekti a stavitelé. Ti, na již hotovém projektu udělali mírné změny a stavba byla opět zahájena roku 1976. Během prací se stavbaři potýkali s různými problémy, například došlo ke vzedmutí hladiny spodních vod, které staveniště doslova zatopily. Přes všechny potíže byl památník roku 1980 slavnostně dokončen a otevřen veřejnosti.
 
Podoba památníku má symbolický význam – ze země vystupují dva železobetonové klíny, přičemž ten větší symbolizuje Rudou armádu a menší československé vojsko, přičemž oba klíny směřují na Ostravu. Expozice je postavena hlavně na autenických osobních věcech, výstroji a výzbroji, které památníku věnovali přímí účastníci bojů na všech světových frontách.
 
Na letošní rok chystají v Hrabyni několik novinek – návštěvníci si budou moci prohlédnout základní kámen objektu a k vidění bude i samopal, který v 80. letech držely takzvané čestné stráže.
 

Od Ostravské operace letos uplynulo 75 let

Ostravská operace začala 10. března 1945 pokusem o přímý útok na Ostravsko a Těšínsko ze severovýchodního směru. Jejím cílem bylo osvobození průmyslové Ostravy co nejšetrnějším způsobem (na rozdíl od Opavy, která byla dobyta bezohledným nasazením těžké techniky a téměř zcela zničena). Po boku Rudoarmějců bojovali vojáci 1. československého armádního sboru.

Nacisté kladli tuhý odpor: v březnu roku 1945 zajišťovala Ostrava 35 % průmyslové výroby Říše a Hitler si byl dobře vědom jejího zásadního strategického významu. Vojákům přikázal držet Moravskou Ostravu "stůj, co stůj". Za pomoci tisíců totálně nasazených obyvatel protektorátu zde nacisté vybudovali rozsáhlý systém zákopů, krytů a protitankových zátaras a s úspěchem využívali i předválečného československého opevnění. Rudá armáda během týdne dokázala postoupit jen zhruba o deset kilometrů.
 
V čele Rudé armády stál na Ostravsku generál Jeremenko a vojáci 4. ukrajinského frontu společně s tankovými jednotkami 1. československého armádního sboru. Obě armády postoupili dnešním polským územím až ke slezské metropoli a za cenu téměř totální destrukce Opavu 22. dubna osvobodili. Bojovalo se téměř o každou ves: u Hrabyně, ležící na strategické vyvýšenině, se fronta zastavila na týden, během něhož byla vesnice z devadesáti procent zničena. Osvobozovacích bojů se po boku Rudoarmějců účastnilo vedle Čechů, Slováků a Rusínů i 12 tisíc volyňských Čechů. Hlavní část operace skončila dobytím Ostravy – Rudoarmějci se do centra města probili 30. dubna 1945. Jako první však vstoupila do města tanková brigáda 1. československého armádního sboru pod velením generála Vladimíra Janka. Československým vojákům se podařilo po boku rudoarmějců postoupit z Moravské do Slezské Ostravy díky Miloši Sýkorovi, mladému civilistovi, který přestřihl elektrické vedení k náložím umístěným na Říšském mostě, a byl přitom smrtelně zasažen německým kulometem, most dnes nese jeho jméno.
 
V místech, kde byl nacistický odpor již zlikvidován, Rudá armáda sčítala mrtvé. Uvádí se, že celkem během Ostravsko-opavské operace zahynulo 24 tisíc sovětských a československých vojáků proti zhruba 75 tisícům mrtvých na německé straně. V dalších dnech boje pokračovaly osvobozováním území na jih od Ostravy a následně se jednotky Rudé armády přesouvaly ku Praze.