Torzo Žeberské lípy – nejstaršího stromu centrálního Krušnohoří

Nedaleko dnešního zámku Jezeří mezi Horním Jiřetínem a Jirkovem, pod majestátním kopcem Jedlová, stávaly ve středověku dva hrady stejného názvu – Žeberk, označované Starý a Nový. Z obou do dnešních dnů nezůstalo mnoho, ale stezky tudy vedoucí patří k nejkrásnějším a nejromantičtějším v celé oblasti. V polovině žluté turistické stezky z obce Vysoká Pec k zámku Jezeří, nedaleko křižovatky cest v blízkosti myslivny, se nacházela bizardní velebná lípa, jejíž stáří se odhadovalo na 800 – 900 let. K jejím kořenům tak mohl teoreticky usednout Přemysl Otakar II., Karel IV., Marie Terezie i Gustav Husák.

Bouhužel, v roce 2020 byly při revitalizace blízkého potoka poškozeny kořeny této starodávné lípy a letitý strom k zármutku všech milovníků přírody podlehl nešetrnému zásahu. Dnes z něj zbývá jen smutné uschlé torzo, které se již nezazelená.
 

Pověst o Žeberské lípě

Jako k mnoha památným stromům i k Žeberské lípě se váže zajímavá pověst: Ještě v dobách, kdy byl Starý Žeberk významným strážním hradem, se stal hradním velitelem statečný důstojník, který od mládí bojoval v panovníkově vojsku. Byl však tvrdý, prchlivý a zhrublý ze stálých bitek. Při jedné vyjížďce do kraje uviděl hradní pán u potoka půvabné vesnické děvče, které si ihned odvlekl na Žeberk. Měl už dost vojenského způsobu života, chtěl mít ženu a děti a žít jako jiní. Dívka se mu podvolila, ostatně co jiného jí zbývalo, ale svého pána se bála. On však, jak už to tak bývá, chtěl ženu, která by ho měla ráda. A protože tomu tak nebylo, shodil jí ve zlosti ze žeberských hradeb. Dívka dopadla do keřů, ošklivě se zranila, ale zůstala na živu. Našel ji mladý vdovec Vojtěch, lesní hospodář z nedaleké samoty. Odnesl zraněnou do svého domu, ošetřil ji, ale věděl, že ji u sebe nechat nesmí. Hradní pán dal totiž prohledávat lesy a jeho jezdci pátrali i po staveních. Dívka však nebyla k nalezení. Vojtěch pro ni našel spolehlivý úkryt v dutině velké lípy. Dívka se jen pomalu uzdravovala, rány se jí sice hojily, ale strachu se zbavit nemohla. Vojtěch si ledacos domyslel a litoval neznámou, která musela na Žeberku hodně vytrpět. Jak se dalo čekat, mladí lidé se do sebe zamilovali. Když léto vystřídal podzim a úroda byla sklizená, jednoho dne Vojtěch z kraje pod Žeberkem zmizel. I dutina lípy osiřela, protože dívka se uzdravila a odešla s Vojtěchem. Prý někam, kde je nikdo neznal a kde jim nic nepřipomínalo smutné události.