Most, pojmenovaný podle nedaleké osady zatopené při napouštění Orlické přehradní nádrže, spojuje vltavské břehy u obce Orlík nad Vltavou a vede po něm silnice z Milevska do Březnice. Pro turisty je dostupný několika stezkami či naučnou stezkou Zvíkov – Orlík. Na obou koncích mostu najdete parkoviště pro automobily, na levém břehu je k dispozici také občerstvení. Z mostu se odkrývá nádherný výhled na hladinu Orlické nádrže a zajímavý je také pohled na konstrukci mostu z cesty vedoucí pod ním. Jako silniční přechod přes Vltavu byl Žďákov znám od nepaměti.

V osadě Žďákov býval před zatopením údolí přívoz. Vedle něj tu dokonce několikrát stál i dřevěný most. Za třicetileté války, v lednu 1640, zde postavila posádka hradu Orlíka lodní most, který pak překročilo císařské vojsko na svém pochodu proti Švédům. O století později v říjnu 1744 zde byly zbudovány dokonce dva dřevěné mosty po nichž postupovala císařská armáda, aby z jižních Čech vyhnala Prusy.

Pod zámkem Orlíkem vystavěli dřevěný most přes Vltavu také ženisté Sovětské armády v květnu 1945. Mimo přívozu fungovala ve Žďákově také dílna na stavbu lodí, parní pila a velice známá a oblíbená plavecká hospoda U Pavlíčků, která sloužila vorařům a turistům až do stavby přehrady. Silnice přetínající řeku pod Žďákovem byla v minulosti opravdu významná, zdejší přívoz se v topografických popisech označuje jako "silný", což značí i pro nejtěžší povozy. Byl jedním z nejfrekventovanějších přívozů na střední Vltavě, proto se také Žďákov stal sídlem císařské solnice. Sůl dopravovaná sem po lodích se povozy rozvážela do širokého okolí. Konec osadě přinesla stavba přehrady a její slavnou "přívoznickou" historii připomíná dnešní elegantní most, který váží přibližně 4000 tun, je 543 metrů dlouhý a klene se 50 metrů nad hladinou přehrady, která v těchto místech dosahuje až šedesátimetrové hloubky.