Počátky mlýna sahají
do první poloviny 16. století. V roce 1807 se stal součástí továrny na jemná sukna a postupně byl přeměněn na barvírnu, přádelnu a tkalcovnu.
Koncem 19. století byly budovy opět přestavěny
k původnímu účelu. V roce 1945 přešel mlýn pod národní správu.
Obilí se zde mlelo do roku 1957, poté budovy sloužily jako skladiště. Postupně chátraly, až se v roce 2003 tato
významná kulturní památka dostala na seznam nejohroženějších u nás.
Dochované části technického vybavení mlýna tvoří unikátní soubor. Z 19. stol. pochází
vantroky, respektive
ocelový žlab na sloupech z kamenných kvádrů, který přiváděl vodu k vodnímu kolu.
V roce 1887 byl do mlýna umístěn dodnes dochovaný
unikátní parní stroj v.č. 1095. K pohonu mlýna se tak mohlo využívat jak vodního kola o průměru 8 m, tak i parního stroje. V letech 1920-23 bylo vodní kolo nahrazeno
Francisovou turbínou. V roce 2004 byly vantroky očištěny tryskáním, doplněny a nakonzervovány, pilíře pod nimi opraveny nebo přezděny.
Pro záchranu
výjimečného technického vybavení mlýna se provedla oprava střechy a zdí strojovny vodní turbíny a nad chátrajícím parním strojem byl nově zbudován zděný přístřešek. Vlastní součásti parního stroje se postupně renovují a konzervují. V areálu se také
obnovuje řádný vodní režim složitého systému náhonů.
Od roku 2004 o památku pečuje obecně prospěšná společnost MILLenium regio coeli, o.p.s., založená s cílem pečovat o tuto kulturní památku. Do budoucna se počítá se
vznikem expozice zaměřené především na historii parních mlýnů, ale i na historii železniční trati mezi
Telčí, Kostelcem,
Slavonicemi a Fratres.
Aktuálně je parní mlýn
nepřístupný veřejnosti.