Ačkoli v oblasti Ostravska používal uhlí k výrobě tepla už pračlověk, pravý objev, který stál na počátku hromadné těžby černého zlata, učinil údajně až jistý, nepříliš majetný kovář. Kovář Keltička žil podle pověsti v tehdejší Polské Ostravě.

Jedenkrát mu došlo palivo, a tak se rozhodl, že si u kamenitého políčka, v údolí Burňa vyseká divoce rostoucí plánice. S tovaryšem vzali sekyry, pily a šli. Na Burni vystupovalo místy z pískovců kamení zvláštní černé barvy, kterému však nevěnovali pozornost. Během práce dostali hlad, a tak si chtěli ohřát oběd. Připravili si tedy ohniště, které obložili právě těmi černými kameny. K jejich překvapení podivné černé hroudy hořely a dokonce lépe než dříví. Zpráva se roznesla po širokém okolí a lidé si sami začali chodit na pole pro kameny na topení. Psal se rok 1776 a původně chudobné Ostravsko bylo přemalováno na černo.

V muzeu historicky doložené postavy kováře Keltičky, který žil v 18. století na území dnešní Slezské Ostravy, jsou k vidění nejrůznější nálezy uhelnatých zkamenělin, ale také vybavení kovárny, náčiní potřebné k hornickému řemeslu, dobové fotografie nebo hornické kroniky. U plotu před muzeem se pak nachází kaplička věnovaná svaté Hedvice, patronce Slezska.