Venda Truhlářová a její rodina v Městské galerii Vysoké Mýto

Venda Truhlářová, v rodném listě zapsaná jako Věnceslava, se narodila roku 1924 do umělecké rodiny, jejím strýcem byl Jan Zrzavý. V roce 1938 po převelení jejího otce, armádního důstojníka do Vysokého Mýta, zde talentovanou dívku přijali na reálné gymnázium. O čtyři roky později přestoupila na Školu umění ve Zlíně, kde studovala užitou a dekorativní malbu v architektuře a propagaci. V letech 1945 – 1947 pokračovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru ilustrace u profesora Karla Svolinského. Nevyhovovaly jí však ilustrační principy a čím dál více ji přitahovala malba, proto přestoupila na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru malby k profesoru Vladimíru Sychrovi a studium dokončila v grafickém ateliéru profesora Vladimíra Silovského v roce 1952.

Grafika spolu s kresbou se staly jádrem její tvorby až do počátku 60. let. Realistické pojetí vystřídala zjednodušující forma, společným jmenovatelem však zůstala figurální tematika a život na venkově. V roce 1962 přechází definitivně k malbě a začíná se věnovat krajině. Volný cyklus olejů „Vesničky“ vystřídaly enkaustiky zachycující niterné prožitky z krajiny, například dojmy z cesty do Francie. Zásadní proměnou prošla autorčina tvorba po roce 1968, po období určitých snových krajin a meditací se jí stává výlučným motivem poeticky laděná Vysočina, ke které ji poutá silný citový vztah. Na Vysočinu do Okrouhlice zajížděla Venda Truhlářová od 50. let za svou maminkou a roku 1993 se natrvalo přestěhovala do nedalekého Havlíčkova Brodu, kde žila téměř až do konce svých dnů v roce 2016.

Podnikla mnoho studijních cest do zahraničí. Za svůj život uspořádala desítky výstav. Ve Vysokém Mýtě samostatně vystavovala v letech 1975 a 1994.

Dílo akademická malířky Vendy Truhlářové, která se svou tvorbou stala nedílnou součástí přední české umělecké scény 2. poloviny 20. století, je zastoupeno v mnoha galeriích včetně Národní.