Tato akce již proběhla a není tedy aktuální. Prohlédněte si
aktuální akce v okolí této již neaktuální akce, prozkoumejte
aktuální akce v regionu Praha nebo navštivte
Výstavy v celé ČR.
Výběr obrazů a filmů slovenského umělce Martina Gerboce, který ve své tvorbě odkazuje k estetice zla, hrůzy, strachu či hněvu, bude závěrečnou výstavou Galerie Vernon v prostoru U Průhonu 22.
Galerie se tak rozloučí s nevšedním industriálním prostorem, který obývala od roku 2011, a další výstavy již proběhnou v nové lokaci na Janáčkově nábřeží 21 na Praze 5. Tato takřka dernierní výstava v prostoru U Průhonu bude zahájena 15. ledna 2014 v 18:00.
Gerbocovo dílo často odkazuje k estetice zla, hrůzy a dalším dekadentním aspektům lidského vědomí a konání. Výstava ve Vernonu představí výběr obrazů z několika tematických okruhů posledních let: od obrazů subkulturních tělesných hedonizmů po poetiku výmarského kabaretu a od baudelairovského cyklu květinových zátiší přes interpretaci Goyi po cyklus autoportrétů.
Inspiraci čerpá z francouzské a německé literární a filozofické tradici (Baudelaire, Brecht, Sartre, Foucault ad.), maleb Francisca Goyi, tendenčního umění nacistů či z berlínských kabaretů. Gerboc usiluje o zachycení té nejtemnější a nejchaotičtější podstaty lidské duše a snaží se vyprovokovat diváka k reakci, nikoliv k pouhé pasivní percepci.
Martin Gerboc (*1971) vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě a účastnil se několika uměleckých stáží v zahraničí (Dánsko, USA, Francie). Českému publiku je znám z úspěšných výstav v Rudolfinu: BUTTERFLY EFFECT? ( 2013) a Decadence now! (2011). Dále měl několik samostatných výstav v Galerii Kritiků v Praze, sólové i kolektivní výstavy v dalších českých a slovenských galeriích, či v Paříži a Maďarsku. Věnuje se také literatuře a filmu. Gerbocovu tvorbu charakterizuje blízká spjatost se slovem a literaturou: často cituje již zmíněného Baudelaira, Brechta, odvolává se na Wittgensteina, Foucaulta či Barthese. Jak poznamenal kurátor, kritik a historik umění Petr Vaňous: „Gerboc rozkládá obraz nejen v jeho vizualitě, ale mnohem radikálněji – jako jazyk schopný reference. Vytváří zvláštní destruktivní mechanismus, který má otevřít samotnou problematiku tematizace a žánru mimo oblast estetična. Vše se tu proměňuje v pokleslý, ale katarzní kabaret – z části politický, z části orgiastický. Obnažovány tu jsou společné kořeny zla, exaltace, násilí a agrese.“ Vaňous zároveň vyzdvihuje „souvislost aranžované hrůzy s rozumem“, která je podle něj důležitá pro Geborce jakožto umělce. „Je to kontrolovaný děs. Divadlo, kabaret, kde vystupují jeho protagonisté – herci. Dramatické prostředky tu jsou účelové – násilí, sentiment, hrůza. Gerboc divákovi nenabízí nic víc, nežli možnost ‚uvědomění si situace‘.“ Vedoucí katedry dějin a teorie umění na pražské AVU Otto M. Urban vidí v Gerbocově tvorbě „kontrast mezi impulzivní, horečnatou malbou a jasným a přesným intelektuálním konceptem. Celý obraz je pečlivě promyšlen, autor nepotřebuje desítky přípravných kreseb a skic, maluje přímo, razantně, bez kompromisů.“ Vyjadřuje se také k tomu, jakou důležitost hrají v Gerbocově tvorbě vazby na historii umění: „Přesto, že odkazů k ikonickým i zapomenutým dílům dějin umění je v současném výtvarném umění nepřeberné množství, má Gerbocovo tvůrčí gesto sílu nejen k dějinám odkazovat, ale i s nimi se vyrovnávat, klasická díla přemalovat, rozstříhat, zničit a v jakési další spirituální rovině jim vdechnout nový život.“ Metodicky Gerbocova díla podle Urbana spočívají v „jasném vzepření proti tradičnímu chápání malovaného obrazu v kontextu výtvarného umění. Jeho obrazy jsou více hudebními kolážemi a remixy, než klasicky komponovanými malbami. Jednotlivé složky díla jsou vrstveny přes sebe, vzájemně se narušují i doplňují, reliéfně vyrůstají z povrchu obrazu, aby se do něj vzápětí opět vnořily a postupně zanikly.“
Vernisáž se koná ve středu 15. 1. 2014 v 18 hodin v Galerii Vernon.