Leoš Janáček byl mistrem v propojování hudby s psychologií postav ve svých operách. V opeře Z mrtvého domu dokázal věrně zachytit lidskou duši ve všech jejich odstínech. Jedinečné propojení s Glagolskou mší přináší nové poselství o naději a síle víry v člověka.
Jako červená nit se všemi skladbami Leoše Janáčka táhne jednotící linka – hluboké lidství a originální forma. Právě toto se dá vztáhnout snad nejvíce na jeho dvě poslední velká díla – operu Z mrtvého domu a Glagolskou mši. Zkratkovitou sondu do duší vězňů a osobité vyjádření víry ve mši na staroslověnský text. V rámci festivalu Janáček Brno 2022 vzniklo jedinečné spojení obou děl, kdy scénická podoba Glagolské mše jako pokračování opery Z mrtvého domu dává oběma dílům novou výpověď o síle víry v člověka.
Vězni žijící v krutých podmínkách sibiřské věznice a za každým jménem se skrývá strastiplný lidský osud, neštěstí, zlo i jiskra naděje. Kousek po kousku, v malých útržcích vypráví jejich příběhy Leoš Janáček ve svém posledním a jedinečném díle. Janáček je geniální tvůrce mistrně zacházející se zkratkou, jenž na malé ploše dokáže zachytit lidskou podstatu. I přes tíživý konec stojí na počátku partitury Z mrtvého domu vepsáno: V každém tvoru jiskra boží! A to je myšlenka spojující jeho poslední operu s dílem stejně unikátním Glagolskou mší. Jak sám Janáček řekl: Chtěl jsem zde zachytit víru v jistotu národa na podkladě ne náboženském, ale na tom mravním, silném, který si bere Boha za svědka.
Mimořádní hosté: Kateřina Kněžíková, Pavol Kubáň, Eduard Martynyuk, Gianluca Zampieri.
Glagolská mše / Z mrtvého domu
Osobité spojení opery Z mrtvého domu a scénické podoby Glagolské mše otevřelo 8. ročník festivalu Janáček Brno! Při vzniku této inscenace se sešli dva vynikající umělci – dirigent Jakub Hrůša, pro nějž to byla první spolupráce s brněnským souborem, a režisér Jiří Heřman.