Brno v časech nacismu – komentovaná procházka

Brno v časech nacistické okupace zažívalo jedno z nejtemnějších a zároveň nejdůležitějších období své historie. Právě v těchto těžkých časech projevovalo české obyvatelstvo mimořádnou občanskou statečnost i selhání, město přišlo o řadu významných staveb a zaniklo několik století trvající soužití zdejších Čechů, Němců a Židů.

Po stopách tehdejších významných událostí i každodennosti se vypraví naše cesty ulicemi města. Navštívíme místa kde se rozhodovalo o osudu brněnských Židů, budovy, kde sídlily nacistické a protektorátní instituce a připomeneme i zapomenuté osudy mnohých hrdinů a obětí. Během odborně komentované procházky, si díky projekcím budete moci prohlédnout spoustu dobových fotografií a vyslechnout vzpomínky pamětníků a zejména projít místa, kde se psaly dějiny naší země.

Procházkami 3. a 10. února provází jejich kurátor, historik Michal Konečný.

Michal Konečný (nar. 1982) je historik a historik umění, autor mnoha odborných i publicistických textů. Učí na Vysokém učení technickém v Brně. Pro Národní památkový ústav, kde pracuje, napsal řadu monografií o hradech, zámcích, jejich uměleckých dílech a šlechtických majitelích. Společně s Alexandrem Brummerem vydal několik průvodců dějinami Brna ve dvacátém století (mimo jiné i Brno nacistické) a Brnu věnoval také dvě knihy pro děti a povídku „Jeden den Eduarda Pospíšila“ v knize Krvavý Bronx (2020).

17. a 24. procházkou kurátorovanou historikem Michalem Konečným provádí Martin Koplík.

Martin Koplík o sobě píše: “K provázení jsem se dostal vlastně úplně náhodou. Kdysi jsem zval svoje kamarády aby přijeli do Brna a oni mi na to řekli, že Brno je hrozná nuda a že tady není nic zajímavého. A to mně jako správného brněnského patriota naštvalo a řekl jsem si, že jim ukážu, že to není pravda. A tak jsem začal provádět, nejprve kamarády, potom se vytvořila skupina, které jsem začal říkal Kulturní úderka, která začala tak trochu žít vlastním životem, protože na prohlídky začalo chodit čím dál víc lidí a byli to známí známých a najednou nás bylo třeba padesát v jedné skupině.”