Hornické muzeum v Příbrami – muzeum s největším počtem expozic hornictví v České republice

Hornické muzeum Příbram, založené roku 1886, nabízí ke zhlédnutí 60 stálých expozic v památkově chráněných objektech čtyř dolů, v hornické chalupě na Březových Horách a dále v pobočkách muzea – Památníku Vojna u Příbrami, Skanzenu Vysoký Chlumec, Muzeu Špýchar Prostřední Lhota a Muzeu zlata Nový Knín.

Jednotlivé expozice v Příbrami – Březových Horách prezentují veřejnosti dějiny zdejšího hornictví a hutnictví od pravěku (doby Keltů) až do současnosti, seznamují s báňským národopisem a zároveň nabízejí prohlídku unikátních mineralogicko-geologických vzorků z březohorského stříbrorudného revíru, příbramského uranového ložiska a podbrdské železářské oblasti.

K nejvzácnějším exponátům se řadí státem chráněné technické památky – parní těžní stroj Vojtěšské šachty z r. 1889, parní těžní stroj dolu Anna z roku 1914, důlní kompresor z dolu Generál Štefánik z r. 1928 a vodní kolo dolu Drkolnov z 19. století, hornická památka mezinárodního významu. Prohlídka všech expozic trvá 3 hodiny, je možné si však vybrat i jednotlivé výstavnické celky. Mezi největší atrakce patří možnost vstoupit do podzemí a projet důlním vláčkem přes 260 m Prokopskou štolou až k ústí nejhlubší jámy v březohorském rudním revíru – Prokopské jámy z r. 1832 hluboké 1600 m, která zároveň patří k nejhlubším ve střední Evropě.

Dále je možné absolvovat podzemím 330 m dlouhou Vodní štolou Anna z 18. století úsek mezi dolem Anna a Vojtěch. Na odvalu Ševčinské šachty prezentuje muzeum expozici důlní techniky Uranových a Rudných dolů Příbram, používané od 2. poloviny 20. století do současnosti. Nejnovější atrakcí je prohlídka vodního kola v podzemí dolu Drkolnov z 19. století.
 

Život příbramských horníků ukáže hornická chalupa

Muzeum dále prezentuje havířský folklor v původní hornické chalupě se základy ze 17. stol. Expozici hornického domku zpestřuje také připomínka havířů domkářů, zvláštní skupiny obyvatel hornického města a přilehlých podbrdských vesnic.

Život havířů, kteří bydleli ve vlastním domku nadohled brdského lesa, se od způsobu života horníků bydlících ve městě v mnohém lišil. Chalupa se zahrádkou a malým chlívkem dávala majiteli možnost vypěstovat si pár brambor, vydržovat kozu, králíky nebo čuníka. Nedaleký les znamenal zdroj přivýdělku, surovin, ale i kýženého odpočinku. Mladí havíři se nechávali najímat jako lesní dělníci, častěji si takto přivydělávali horníci v provizi. V lese bylo běžné žnout trávu a sbírat spadané klestí. V létě se chodilo na houby a na jahody, které představovaly jak zpestření jinak fádního jídelníčku, tak i významný příspěvek do rodinného rozpočtu, protože zájemců o koupi lesních plodů se ve městě našlo vždycky dost. Někteří z havířů mívali v lese pronajatou malou honitbu, pro většinu ostatních však zůstával velkým pokušením lesní pych.
 

Největší vzorek stříbra a další rarity mineralogické sbírky

Mineralogickou sbírku Hornického muzea Příbram obohacuje unikátní vzorek stříbra, největší v muzeích Evropy. Vzorek ryzího stříbra o značné hmotnosti přes 10 kg byl nalezen v bývalé uranové šachty č. 21 v bohatém výskytu na 7. patře (350 m pod povrchem) v roce 1980.

V příbramském uran-polymetalickém revíru byl hlavní rudou uraninit jako zdroj uranu. Jak již jméno revíru napovídá, kromě uranu produkoval i polymetalické rudy. Hlavním představitelem těchto rud je galenit (PbS) a sfalerit (ZnS). Vzhledem k hlavní orientaci tehdejšího báňského provozu na uranové suroviny byly polymetalické rudy dobývané pouze v některých obdobích. Za historii zdejší těžby bylo vytěženo 300,7 tis tun polymetalických rud obsahujících 6 195 tun olova, 2 417 tun zinku a 17 790 kg stříbra. Na výstavě jsou zastoupeny zejména vzorky galenitu a sfaleritu ze šachet 9, 16 a 19.
 

Dolování stříbra v Příbrami

První doklad o dolování stříbra na Březových Horách pochází již ze 14. století. Počátkem 16. století vznikla u stříbrnorudných dolů hornická osada, která byla v 18. století povýšena na městečko. Největší slávy dosáhly Březové Hory na přelomu 18. a 19. století, kdy bylo na místě postupně zaraženo pět hlubinných dolů.

Objem vytěženého stříbra zde dosahoval až 97 % veškeré těžby tohoto kovu v tehdejším Rakousko-Uhersku a místní Březové Hory se tak staly hlavním producentem stříbra v Evropě. I proto byly roku 1897 povýšeny císařem Františkem Josefem I. na Královské horní město, jemuž byl o rok později udělen městský znak.