V Obecním domě uvidíte novou expozici secese

Expozice nazvaná Secese/Vitální umění 1900 přibližuje secesi jak z hlediska uměleckých ambicí moderních tvůrců, tak z hlediska nového životního pocitu, zasahujícího celou společnost. Ukázány jsou mistrovské práce dekorativního umění ze slavné Světové výstavy v Paříži 1900, vlivy dobových ideových proudů (vitalismu, spiritismu a dalších), obdivuhodné inovace secesního skla a keramiky i díla dokumentující proměny životního stylu, které se projevily v tvorbě obytného interiéru, ve vizualitě plakátové reklamy nebo v secesní módě.

Mezi tvůrci v Obecním domě najdete věhlasné umělce, jako byli Henri Toulouse-Lautrec, Alfons Mucha nebo Gustav Klimt, nábytkové umění zastupují návrháři a architekti jako Louis Majorelle, Leopold Bauer či Jan Kotěra, cennou muzejní sbírku skla reprezentují práce proslulých firem Lötz, Tiffany, Daum a Gallé.

Hlavní budovu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze čeká rozsáhlá rekonstrukce. I díky této expozici bude však moci muzeum nadále zpřístupňovat svoje unikátní sbírky veřejnosti. Návštěvníkům expozice jsou k dispozici tablety se samoobslužným programem, přinášejícím další informace o vybraných exponátech, jejich tvůrcích a o dobovém kontextu. Prezentace nabídne rovněž 3D skeny secesních předmětů, které vznikly v rámci evropského projektu Partage Plus, a on-line propojení na portál Europeana s digitalizovanými fondy evropské secese z významných evropských institucí. K výstavě bude vydán reprezentativní katalog, přibližující více než 400 vystavených exponátů.

Secese bývá charakterizována jako umění závěru jedné epochy, jehož ornamentální styl často evokuje snění, únik před narůstajícím sociálním i duchovním napětím doby. Tato expozice vám však ukáže jiný pohled – představí secesi jako umělecký proud, který usiloval o úzké propojení s životní každodenností a směřoval ke „zmnožení a stupňování života“. V tomto smyslu má secesní umění, symbolizované pohybem ornamentálních linií a příznačnými představami Jara a Mládí. Tyto snahy nabývaly na síle kolem roku 1900 zvláště v zemích střední Evropy a byly reakcí na negativní důsledky industrializace, kterým chtěly čelit novou „etickou kulturou“ – mimo jiné důrazem na uměleckou a řemeslnou kvalitu obytného interiéru a užitných předmětů, na jejich tvarovou krásu, účelnost a „ušlechtilost“, a také požadovaným návratem k přírodě a prosazením zdravého životního stylu, zahrnujícího i hygienu, sport a tělesný pohyb. V tomto nadějném tvůrčím kvasu přelomu století se rodila umělecká moderna, vitální hnutí, z nějž čerpaly svou energii avantgardy 20. století.