
Ačkoliv by si leckdo mohl myslet, že
papoušci vyhledávají pouze prostředí s vyšší teplotou, ve venkovní expozici
Rákosova pavilonu pražské zoologické zahrady se nachází i papoušek, kterému zima nevadí.
Nestor kea obývá vysokohorské oblasti na Novém Zélandu a je dokonce jediným typicky alpínským druhem, protože se zdržuje
v polohách nad 1 000 metrů nad mořem a byl zaznamenán dokonce ve výšce až 2 400 metrů nad mořem, což je o 800 výše než vrchol
Sněžky. Naše zimy jsou pro něj docela mírné a návštěvníci jej mohou
pozorovat venku po celý rok.

Pokud budete mít štěstí, uvidíte pětiletou
samici geparda Daenerys, která se vydává na obhlídku svého teritoria i během chladnějších dnů. Její štíhlé tělo a elegantní krok můžete pozorovat v prostorném výběhu vedle Pavilonu šelem a plazů ve spodní části zahrady.
U jelenů bělohubých vás upoutá něco zvláštního –
paroží zavěšené ve venkovní expozici. Slouží primárně k tomu, aby si na něm samec vybil přebytečnou energii a nesměroval ji na laně. V období, kdy nemá shozené paroží, tak můžete jelena bělohubého zahlédnout, jak se zavěšenými parohy svádí zápas....
Mrazivé teploty nezaskočí ani velboudy dvouhrbé – jsou to zvířata dokonale přizpůsobena k přežití v extrémních podmínkách. Obzvlášť aktivní jsou v chladném počasí obě loni narozená mláďata, přijďte se na jejich dovádění podívat na vlastní oči!

I když je venkovní teplota lehce pod bodem mrazu, chodí kolem poledne do výběhu také
sloni indičtí. Problém by pro tyto mohutné savce mohl představovat kluzký zledovatělý povrch na strmém koridoru vedoucím ze stájí do výběhů. Z pavilonu proto vychází po speciálně
vyhřívaném chodníku, který nedovolí, aby se sníh na něm usadil. Suchý mráz slonům nevadí, ven je ošetřovatelé nepouští pouze pokud je vlhko, vítr či vánice. Sníh je pro ně naopak příjemným zpestřením. Sloni si dokonce se sněhem rádi pohazují a ochutnávají ho. Slonice
Shanti dokonce
umí chobotem vytvořit sněhové koule!
Nejodolnějším zimním zvířetem v
Zoo Praha není překvapivě lední medvěd, ale
vlk euroasijský. Ačkoliv mají vlci k dispozici suchou stáj,
leží i v mrazu a sněžení ve výběhu, kde si pouze jako závětří vyhrabávají dolíky, do kterých se ukládají ke spánku. Stejně jako u většiny savců je vlčí srst tvořena podsadou a pesíky, které jsou na plecích tuhé a dlouhé. Vytváří tak přes huňatou podsadu pláštík, po kterém déšť snadno steče a sníh sklouzne, aniž by roztál. Jeho kožich je tak všem rozmarům počasí dokonale přizpůsoben.
Medvědy těší velké mrazy, zato tučňáci si v nich nelibují

Překvapením pro některé návštěvníky může naopak být, že
tučňáci Humboldtovi si v pobytu v
mrazivějších teplotách nijak nelibují. Pochází totiž z Jižní Ameriky, kde okolní vzduch může dosahovat tropických teplot a voda na pobřeží se ochlazuje díky Humboldtově neboli Peruánskému proudu. Když napadne sníh, musí ošetřovatelé tučňákům ve venkovním výběhu zamést cestičku, která vede až k bazénu. Tučňáci mají k dispozici samozřejmě mírně vytápěný pavilon. Pokud ale venku opravdu mrzne, pouští se ven jen na pár hodin denně.

Zastavte se také u
ledních medvědů, kterým k úplnému štěstí chybí jen velký mráz a pořádná pokrývka sněhu (ale i ten by měl snad v nejbližších týdnech snad napadnout). Ve venkovních výbězích nechybí ani řada kopytníků, a když nasněží, uvidíte na sněhu i
zebry, které ale chodí přes noc spát do vytápěného zázemí. Také
pandy červené s hustě osrstěnými chodidly patří k vůbec
nejotužilejším obyvatelům
Zoo Praha. Velbloudům na Pláních roste zimní srst a na chundelatosti získává i ta
bizoní. A pokud by byla zima i vám, můžete se ohřát v jednom z devíti vyhřívaných pavilonů nebo u horkého čaje v některé z restaurací.
Teplo vyhřívaných pavilonů a nová obyvatelka
Zoo Praha zve návštěvníky do vyhřívaných pavilonů, což přijde vhod, když je venku zima a potřebujete se ohřát. Například Mobi a Gaiu, malé
gorilí samičky z pavilonu
Rezervace Dja můžete sledovat z velkorysého hlediště nabízejícího kromě odpočinku třeba i možnost dobití telefonu. Mimo goril je pavilon imitující prales s živou zelení domovem talapoinů,
kočkodanů a štětkounů.
Unikátní pohled na
zebry,
žirafy nebo
hrabáče kapské nabízí
Africký dům. Přestože jsou
žirafy severní núbijské překvapivě velmi otužilé, nemohou trávit celou zimu venku. Díky tomu můžete sledovat tato nejvyšší zvířata světa z komfortních laviček v teple pavilonu. Poznáte třeba na
žirafí mládě Johanku narozenou v červenci minulého roku anebo
zebry Grévyho, které rády interagují s lidmi blízko skla. Hroši obojživelní tráví zimu ve vnitřním bazénu v
Pavilonu hrochů, který umožňuje atraktivní
pohled pod hladinu z pohodlí lavičky. Lze si tak povšimnout, že tito až třítunoví sudokopytníci ve skutečnosti aktivně neplavou, ale ladně se odráží ode dna.

V gigantickém skleníku
Indonéské džungle zaujmou působiví
varani komodští, makaci vepří nebo
nově chovaný druh žab létavky černoblanné. Jejich blány mezi prsty dokáží fungovat podobně jako miniaturní „
kluzáky“ a létavky díky nim umí překonat vzdálenost až patnácti metrů. Během letu dokonce
umí i změnit směr. Striktně stromoví obojživelníci (vodu nenavštěvují ani při rozmnožování) zaujmou nejen svou schopností
plachtivého letu, ale i zajímavým zbarvením, které se mění během jejich vývoje. Pro
nejmenší žáby je typická výrazná
krvavá barva. Ta slouží jako kryptické zbarvení, které napodobuje ptačí trus. Postupně se na rudé kůži objevují
bílé skvrny připomínající semena rostlin v trusu. Následně přechází vzhled žáby do
zelené barvy, až nakonec zmizí i bílé skvrny. Proměnou prochází i struktura kůže, v dospělosti je žába úplně hladká. Létavky na vás čekají hned u
vchodu do džungle, kde obývají
kruhovité akvaterárium po pravé straně. Nejčastěji tráví čas na listech rostlin nad vodou.

Během pobytu v indonéské džungli se dozvíte více o šupinatých savcích –
luskounech krátkoocasých. V nokturnu Indonéské džungle lze pozorovat třeba
samičku Šišku,
prvního luskouna odchovaného v Evropě, nebo její mladší sestru
Connie narozenou loni v létě. Po vystoupání do horního patra pavilonu se návštěvníkům otevře pohled na dvě
rodiny orangutanů sumaterských
s mláďaty. Zatímco čtyřletého „Kawiho“ často lidé zahlédnou dovádějícího ve větvích, malý Harapan teprve zkouší své první krůčky.
Za návštěvu stojí rovněž
Rákosův pavilon představující osm jedinečných expozic, z toho šest vnitřních vyhřívaných. Obývají je vzácní papoušci jako například
ary hyacintové, trichy orlí nebo
kakaduové palmoví. Lavičky vybízející k odpočinku poskytuje i
Pavilon šelem a plazů.
Návštěvníci mohou během zimních měsíců pozorovat gepardy, jeleny bělohubé, velbloudy s mláďaty, slony, vlky, plameňáky a dokonce novozélandského papouška.
U výběhu jelenů bělohubých je zavěšené paroží, které slouží samci k vybíjení přebytečné energie, aby ji nesměřoval na laně.
V vyhřívaných pavilonech mohou návštěvníci vidět gorilí samičky, tučňáky, žirafy, hrabáče kapské a další zvířata ve vyhřívaném prostředí pohodlí velkých hledišť.
Nestor kea, který bydlí ve vysokohorských oblastech Nového Zélandu a umí se adaptovat na zimní podmínky, které jsou pro něj dokonce mírné ve srovnání s jeho domovinou.
Překvapivě, tučňáci Humboldtovi, kteří pocházejí z Jižní Ameriky, si nemusí užívat pobyt v mrazivějších teplotách a vyžadují specializovanou péči v zimě.
Pavilon Indonéské džungle imituje prostředí pralesa s živou zelení a první zvíře, které návštěvníci mohou spatřit, jsou létavky v kruhovém akvateráriu.
Sloni indičtí chodí do výběhu v zimě po speciálně vyhřívaném chodníku, který zabraňuje usazování sněhu, a sníh jim slouží jako příjemné zpestření.
Za nejodolnější zimní zvíře v Zoo Praha je označen vlk euroasijský, jehož srst tvoří podsada a pesíky chránící před mrazem a sněhem.
Slonice Shanti si ráda hraje se sněhem, dokonce umí chobotem vytvořit sněhové koule.
Paroží ve výběhu u jelenů bělohubých slouží samci k vybíjení přebyečné energie, aby neútočil na laně.