Zoo Praha láká k návštěvě i během zimy

Ačkoliv by si leckdo mohl myslet, že papoušci vyhledávají pouze prostředí s vyšší teplotou, ve venkovní expozici Rákosova pavilonu pražské zoologické zahrady se nachází i papoušek, kterému zima nevadí. Nestor kea obývá vysokohorské oblasti na Novém Zélandu a je dokonce jediným typicky alpínským druhem, protože se zdržuje v polohách nad 1 000 metrů nad mořem a byl zaznamenán dokonce ve výšce až 2 400 metrů nad mořem, což je o 800 výše než vrchol Sněžky. Naše zimy jsou pro něj docela mírné a návštěvníci jej mohou pozorovat venku po celý rok.

Pokud budete mít štěstí, uvidíte pětiletou samici geparda Daenerys, která se vydává na obhlídku svého teritoria i během chladnějších dnů. Její štíhlé tělo a elegantní krok můžete pozorovat v prostorném výběhu vedle Pavilonu šelem a plazů ve spodní části zahrady. U jelenů bělohubých vás upoutá něco zvláštního – paroží zavěšené ve venkovní expozici. Slouží primárně k tomu, aby si na něm samec vybil přebytečnou energii a nesměroval ji na laně. V období, kdy nemá shozené paroží, tak můžete jelena bělohubého zahlédnout, jak se zavěšenými parohy svádí zápas.... Mrazivé teploty nezaskočí ani velboudy dvouhrbé – jsou to zvířata dokonale přizpůsobena k přežití v extrémních podmínkách. Obzvlášť aktivní jsou v chladném počasí obě loni narozená mláďata, přijďte se na jejich dovádění podívat na vlastní oči!

I když je venkovní teplota lehce pod bodem mrazu, chodí kolem poledne do výběhu také sloni indičtí. Problém by pro tyto mohutné savce mohl představovat kluzký zledovatělý povrch na strmém koridoru vedoucím ze stájí do výběhů. Z pavilonu proto vychází po speciálně vyhřívaném chodníku, který nedovolí, aby se sníh na něm usadil. Suchý mráz slonům nevadí, ven je ošetřovatelé nepouští pouze pokud je vlhko, vítr či vánice. Sníh je pro ně naopak příjemným zpestřením. Sloni si dokonce se sněhem rádi pohazují a ochutnávají ho. Slonice Shanti dokonce umí chobotem vytvořit sněhové koule!

Nejodolnějším zimním zvířetem v Zoo Praha není překvapivě lední medvěd, ale vlk euroasijský. Ačkoliv mají vlci k dispozici suchou stáj, leží i v mrazu a sněžení ve výběhu, kde si pouze jako závětří vyhrabávají dolíky, do kterých se ukládají ke spánku. Stejně jako u většiny savců je vlčí srst tvořena podsadou a pesíky, které jsou na plecích tuhé a dlouhé. Vytváří tak přes huňatou podsadu pláštík, po kterém déšť snadno steče a sníh sklouzne, aniž by roztál. Jeho kožich je tak všem rozmarům počasí dokonale přizpůsoben.
 

Překvapením pro některé návštěvníky může naopak být, že tučňáci Humboldtovi si v pobytu v mrazivějších teplotách nijak nelibují. Pochází totiž z Jižní Ameriky, kde okolní vzduch může dosahovat tropických teplot a voda na pobřeží se ochlazuje díky Humboldtově neboli Peruánskému proudu. Když napadne sníh, musí ošetřovatelé tučňákům ve venkovním výběhu zamést cestičku, která vede až k bazénu. Tučňáci mají k dispozici samozřejmě mírně vytápěný pavilon. Pokud ale venku opravdu mrzne, pouští se ven jen na pár hodin denně.

Zastavte se také u ledních medvědů, kterým k úplnému štěstí chybí jen velký mráz a pořádná pokrývka sněhu (ale i ten by měl snad v nejbližších týdnech snad napadnout). Ve venkovních výbězích nechybí ani řada kopytníků, a když nasněží, uvidíte na sněhu i zebry, které ale chodí přes noc spát do vytápěného zázemí. Také pandy červené s hustě osrstěnými chodidly patří k vůbec nejotužilejším obyvatelům Zoo Praha. Velbloudům na Pláních roste zimní srst a na chundelatosti získává i ta bizoní. A pokud by byla zima i vám, můžete se ohřát v jednom z devíti vyhřívaných pavilonů nebo u horkého čaje v některé z restaurací.

Zoo Praha zve návštěvníky do vyhřívaných pavilonů, což přijde vhod, když je venku zima a potřebujete se ohřát. Například Mobi a Gaiu, malé gorilí samičky z pavilonu Rezervace Dja můžete sledovat z velkorysého hlediště nabízejícího kromě odpočinku třeba i možnost dobití telefonu. Mimo goril je pavilon imitující prales s živou zelení domovem talapoinů, kočkodanů a štětkounů.

Unikátní pohled na zebry, žirafy nebo hrabáče kapské nabízí Africký dům. Přestože jsou žirafy severní núbijské překvapivě velmi otužilé, nemohou trávit celou zimu venku. Díky tomu můžete sledovat tato nejvyšší zvířata světa z komfortních laviček v teple pavilonu. Poznáte třeba na žirafí mládě Johanku narozenou v červenci minulého roku anebo zebry Grévyho, které rády interagují s lidmi blízko skla. Hroši obojživelní tráví zimu ve vnitřním bazénu v Pavilonu hrochů, který umožňuje atraktivní pohled pod hladinu z pohodlí lavičky. Lze si tak povšimnout, že tito až třítunoví sudokopytníci ve skutečnosti aktivně neplavou, ale ladně se odráží ode dna.

V gigantickém skleníku Indonéské džungle zaujmou působiví varani komodští, makaci vepří nebo nově chovaný druh žab létavky černoblanné. Jejich blány mezi prsty dokáží fungovat podobně jako miniaturní „kluzáky“ a létavky díky nim umí překonat vzdálenost až patnácti metrů. Během letu dokonce umí i změnit směr. Striktně stromoví obojživelníci (vodu nenavštěvují ani při rozmnožování) zaujmou nejen svou schopností plachtivého letu, ale i zajímavým zbarvením, které se mění během jejich vývoje. Pro nejmenší žáby je typická výrazná krvavá barva. Ta slouží jako kryptické zbarvení, které napodobuje ptačí trus. Postupně se na rudé kůži objevují bílé skvrny připomínající semena rostlin v trusu. Následně přechází vzhled žáby do zelené barvy, až nakonec zmizí i bílé skvrny. Proměnou prochází i struktura kůže, v dospělosti je žába úplně hladká. Létavky na vás čekají hned u vchodu do džungle, kde obývají kruhovité akvaterárium po pravé straně. Nejčastěji tráví čas na listech rostlin nad vodou.

Během pobytu v indonéské džungli se dozvíte více o šupinatých savcích – luskounech krátkoocasých. V nokturnu Indonéské džungle lze pozorovat třeba samičku Šišku, prvního luskouna odchovaného v Evropě, nebo její mladší sestru Connie narozenou loni v létě. Po vystoupání do horního patra pavilonu se návštěvníkům otevře pohled na dvě rodiny orangutanů sumaterských s mláďaty. Zatímco čtyřletého „Kawiho“ často lidé zahlédnou dovádějícího ve větvích, malý Harapan teprve zkouší své první krůčky.

Za návštěvu stojí rovněž Rákosův pavilon představující osm jedinečných expozic, z toho šest vnitřních vyhřívaných. Obývají je vzácní papoušci jako například ary hyacintové, trichy orlí nebo kakaduové palmoví. Lavičky vybízející k odpočinku poskytuje i Pavilon šelem a plazů.