Pražské Planetárium ušlo od svého otevření
20. listopadu 1960 pořádný kus cesty. Ve své době patřilo k nejmodernějším a největším na světě. Ostatně primát největšího planetária mu zůstal až do dnešních dob. Během první poloviny své existence tvořily převážnou část návštěvníků děti, které je navštěvovaly v rámci školních výprav. Až do roku 1989 měly pražské školy vstup v rámci školní výuky zdarma. Po roce
1989 se
Planetárium začalo stále
více orientovat na veřejnost, která je v některých ohledech náročnějším publikem.
V roce
2018 došlo k celkové změně koncepce programu, což nyní umožňuje divákům zhlédnout
špičkovou produkci světové úrovně. V horizontu tří let čeká planetárium
nový projekční systém a v blízké budoucnosti by vedení planetária rádo jednalo o jeho podstatném rozšíření do přírodovědného science-centra, které zatím Praha postrádá.
Střípky z šedesátileté historie
Historicky prvním přednášejícím v
Planetáriu byl známý český popularizátor astronomie a selenograf
Ing. Antonín Rükl. Ten se také stal jeho prvním ředitelem a planetárium
vedl dlouhých
40 let. V roce
1979 došlo ke spojení planetária a hvězdáren na
Petříně a v
Ďáblicích. Vytvořila se tak
největší kulturně vzdělávací platforma pro popularizaci astronomie a příbuzných věd v ČR, která dnes nese jméno Planetum.
V 90. letech minulého století byla v
Planetáriu Praha vyměněna původní
aparatura. Nové planetárium je řízené soustavou počítačů a nazývá se
Kosmorama (obsahuje 230 projektorů, 120 projekčních žárovek a pohání je 16 motorů). Oblohu může zobrazit i tak, jak vypadala
kdykoliv v minulosti a jak bude vypadat v budoucnosti, může
nasimulovat všechny typy zatmění Slunce a Měsíce, zobrazit komety i střídání fází Měsíce.