Národní kulturní památka
státní zámek Uherčice láká o
Velikonocích a velikonočních prázdninách návštěvníky na prohlídky okruhu Zámecké interiéry. Prohlídkový okruh zájemce zavede do nedávno obnovených interiérů východního a severního křídla zámku. Uvidíte bohatě zařízené
společenské, soukromé a reprezentační prostory, které téměř 200 let využívali příslušníci italského knížecího rodu Collalto e San Salvatore.
V nedávno zpřístupněném
východním křídle si prohlédnete
elegantní jídelnu s klasicistní výmalbou, pánský
kuřácký pokoj, dámský orientální salon a hlavní společenský salon s obnovenými tapetami na stěnách. Následuje tak zvaná
Andělská chodba, která patří k nejlepším výtvorům italských štukatérů v čele s Baltazarem Fontanou na Moravě. Dále uvidíte salon a
ložnici kněžny Thekly Collalto s rozličnými osobními předměty a fotografiemi, barokní pracovnu císařského generála Donáta Heisslera z Heitersheimu a prostory
severního křídla s rodovou portrétní galerií,
uměleckými sbírkami a apartmánem prvního knížete Odoarda Collalto, z jehož iniciativy vznikl i velkolepý
banketní sál, který vás ohromí v závěru prohlídky.
Nová prohlídková trasa přibližuje rarity collaltovských sbírek
V
létě 2025 se na
Uherčicích v rámci
Hradozámecké noci otevřela
nová prohlídková trasa v západním křídle zámku. Tvoří ji čtyři místnosti s bohatou štukovou výzdobou, které svým zařízením navodí atmosféru vrcholně
barokního apartmánu a představí nejpozoruhodnější
předměty collaltovských rodových sbírek. Mezi nimi například ojedinělé cestovní lože s baldachýnem, v rodové tradici pietně uchovávané jako polní lůžko císařského vojevůdce
Rambalda XIII. z Collalta.
Národní kulturní památka
státní zámek Uherčice patří
k našim největším zámeckým areálům. Vyniká mimořádně kvalitní architekturou a prostorovou podobou celku, které jsou dány složitým stavebním vývojem.
Renesanční vzhled zámku doplňují
barokní a neoklasicistní interiéry. Díky řadě dochovaných stavebních a uměleckých epoch je zámek někdy označován jako "učebnice slohů". Bohatá
umělecká výzdoba interiérů se i přes částečné degradace, způsobené nevhodným využíváním prostor po 2. světové válce, zachovala ve velmi autentické podobě. Do konce 2. světové války zámek vlastnil italský
šlechtický rod Collalto et San Salvatore. V roce 1950 byla v objektu umístěna pohraniční stráž, v 90. letech 20. století zchátralý zámek přešel do vlastnictví města, které však na jeho obnovu nemělo prostředky. V roce
1995 jej převzal do správy
Národní památkový ústav.