Zubři se naposledy v olomoucké
zoologické zahradě na Svatém kopečku chovali do roku 1986. Zubry zoo získala ze slovenských Topoľčianek v 70. letech minulého století. Byl to
pár Simon a Sylva, kerým se roku 1973 narodilo rvní mládě Silueta a v roce 1976 poslední – Čertík. Úhynem býka Simona v roce 1986 však chov v olomoucké zahradě ustal.
Zubr je
největším savcem Evropy, samci dosahují hmotnosti až 920 kg, samice až o polovinu méně. V zajetí se může dožít v průměru až 26 let. Denní příjem potravy se pohybuje mezi 30‒60 kg. Ze tří geografických poddruhů (evropský, kavkazský a karpatský) se před vyhubením podařilo zachránit pouze poddruh evropský. Domovinou zubra evropského byla Evropa a část Asie, obýval lesní a lesostepní biotopy. Lov a devastace přirozeného prostředí ho však přivedly na hranici vymření. V přírodě byl počátkem 20. století vyhuben. V té době se naštěstí nacházelo několik zvířat u soukromých chovatelů. V r. 1925, kdy započalo jednání o záchraně zubrů, zůstávalo naživu cca 60 ks.
Největší stáda současnosti žijí v Polsku v části Bělověžského pralesa. Zubr evropský je nejen přísně chráněným zvířetem, ale zasloužil se i o vytvoření první Mezinárodní plemenné knihy, která eviduje čistokrevná zvířata, s případným využitím pro chov.