Dnešní zámek v Třebíči, který původně býval benediktinským klášterem, stojí v severozápadní části Třebíče, nad levým břehem řeky Jihlavy. Roku 2018 byl zámek Třebíč dopsán na seznam UNESCO jako součást komplexu třebíčských památek.
Klášter v Třebíči založili benediktýni roku 1101. V letech 1240 až 1260 byl původní klášter
přestavěn v pozdně románském a raně gotickém slohu
v mohutnou pevnost. Z této stavby je
zachována bazilika sv. Prokopa se zajímavým závěrem s rozetovými okny a sloupkovým portálem ukrytým v zaklenuté předsíni, dále
část sklepních prostor a
obvodního zdiva dnešního vlastního zámku a několik věží pojatých nyní do budov předzámčí a ohradní zdi na jižní a východní straně areálu. Ve 14. století poznamenaly celou oblast bratrovražedné boje mezi markrabaty Prokopem a Joštem. Poté se
panství ocitalo v různých rukou, význačnější zásah způsobili až
Pernštejnové, kteří nechali zbořit část opevnění.
Roku
1525 nechali
Černohorští z Boskovic vyhnat zdejší mnichy, kteří se netajili svou náklonností k Evangelíkům. O pár let později, roku
1557, získali klášter
Osovští z Doubravice a konečně nechávají ve 2. polovině
přestavět klášter na renesanční zámek. Později za Valdštejnů byla budova ještě barokně upravená. Klášterní kostel byl obnoven v letech 1725 až 1737 podle projektu Františka M. Kaňky a znovu restaurován K. Hilbertem v letech 1924 až 1935.
V zámku se v současnosti nachází zrekonstruované
Muzeum Vysočiny, které zde provoz na konci listopadu 2013. V prosinci
2018 se i
zámek zapsal do seznamu UNESCO. Výbor světového dědictví rozšířil hranici třebíčského komplexu památek o zámek, který jako bývalý klášter
bezprostředně navazuje na baziliku svatého Prokopa. Bazilika je společně s
židovskou čtvrtí a
židovským hřbitovem památkou UNESCO již od roku 2003.
Zámecká expozice "Valdštejnové na Třebíči"
Valdštejnové na Třebíči zvou do zámeckých komnat, zařízených ve stylu přelomu 19. a 20. století, aby připomněli doby, kdy
Třebíč ještě byla valdštejnská. Zámeckou trasu zahajuje vstup do monumentálního
Kamenného sálu, jehož
erbovní barokní výzdoba, stejně jako následující rodová galerie předků, připomíná počátky několikasetleté přítomnosti tohoto
předního českého šlechtického rodu v Třebíči.
Následující zámecké
komnaty, zařízené v prostorách bývalého hostinského křídla zámku, nejsou jen připomínkou klidného života hraběcích pánů a jejich rodin, ale dávají zároveň tušit nelehký osud posledních valdštejnských majitelů v přelomové době 20. století. Šlechtické
tituly zanikají v troskách monarchie a o slovo se hlásí moderní republika, aby i ta byla později zbavena získané demokracie nástupem totalitních ideologií.
Pokoje zařízené jako
jídelna, lovecký salon, ložnice s koupelnou, dětský pokoj či knihovna umožňují nahlédnout do života majitelů nejen prostřednictvím vystavených předmětů z jejich pozůstalosti, ale také ukázkou rodinných fotografií. Jak těžký byl pro rodinu
rok 1945, spojený se ztrátou domova, dokládá
výpověď hraběnky Anny Marie Waldstein- Wartenberg, osobně spjaté s třebíčským zámkem, jejíž vzpomínky podtrhují autenticitu celé výstavy.