Safírový potok a řeka Jizerka v minulosti představovaly bohaté naleziště drahých kamenů (především safírů), které patřily k nejhodnotnějším v celé Evropě. I dnes se zde dají nalézt drahé kameny, jejich sběr je však přísně zakázaný.
Safírový potok a řeka Jizerka představují bývalé
naleziště drahých kamenů, které v minulosti patřilo k
nejvýznamnějším lokalitám safírů v Evropě. Největší rozmach těžby drahokamů zde byl na přelomu 16. a 17. století. O naleziště se vedly dlouhé a mnohdy krvavé spory mezi panstvími. Známými hledači byli italští prospektoři, nazývaní též Vlaši, podle nich nese název i hřeben na kterém potůček pramení Vlašský hřeben. Dalším, kdo se těžbou zabýval byl šlechtic
Zikmund Smiřický (sídlící na zámku
Hrubá skála), který zde vybudoval důl na těžbu drahých kamenů.
Společně se safíry byla tato oblast bohatá i na
další drahokamy (leukosafír, rubín, spinel, beryl, chryzoberyl, topaz, turmalín, zirkon, granát) a polodrahokamy (křišťál, ametyst, chalcedon, citrín, záhněda, aventurín, modrý křemen nebo ametyst). Kromě nich je zde prokázaný i
nález zlata. Dosud hojný je zde ilmenit, který se také nazývá iserin, podle Jizerských hor. Zdejší
safíry se zde vyskytovaly v různých
nádherných barvách a dokonce dnes zde lze údajně nalézt kameny ve velikostech i 2 cm. K nejčastějším barvám patří průsvitné a temně modré, zelené, žluté a oranžovohnědé. Na potoce je však
přísný zákaz rýžování (území se bedlivě střeží) a při porušení zaplatíte vysokou pokutu. Safírový potok je vyhlášen národní přírodní rezervací.
Národní přírodní rezervace
Rašeliniště Jizerky leží v plochém údolí
Malé jizerské louky. Chrání území tundrového typu s rozsáhlými porosty kleče a rašelinných smrčin a díky výjimečným podmínkám se zde uchovaly i ojedinělé exempláře břízy karpatské, jalovce obecného, rosnatky okrouhlolisté nebo blatnice bahenní.
Vrchoviště pokrývá rašeliník, jehož vrstvy dosahují místy
do hloubky několika metrů, a doplňují jej různě velká jezírka i miniaturní „oka“.
Odlehlá
osada Jizerka s roubenými chalupami roztroušenými po Malé Jizerské louce je nejvýše položenou osadou severních Čech již od roku 1539. Říká se tu také „na konci světa“ a více jak tři století sem nevedla sjízdná cesta. Dokud nebyly objeveny bohaté zdroje Safírového potoka, byla Jizerka pouze
domovem ptáčníků – lovců ptáků. Lov drobných ptáků – čihařství – bylo totiž tradičním způsobem obživy obyvatel Jizerských hor. Potok je krátkým, asi jeden kilometr dlouhým
přítokem potoka Jizerky a stezka vedená po jeho pravém břehu je součástí nejstarší naučné stezky v Jizerských horách:
Bukovec-Jizerka-rašeliniště Jizerky dlouhé šest kilometrů s 18 zastávkami.